6 C 63/2025-45 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Touto smlouvou získala žalovaná od původní věřitelky úvěr , částka, , za který se zavázala vrátit , částka, ve 14měsíčních splátkách po , částka, , tj. nejpozději do , datum, . Dostala se však do prodlení a žalovaná částka představuje nezaplacenou jistinu , částka, spolu s neuhrazenými poplatky a kapitalizovaným úrokem. Smlouvou účinnou dne , datum, postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalované dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10). O probíhajícím řízení byla nadto informována e-mailem, telefonicky se s ní spojit nepodařilo.3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Účastnice řízení byly vyzvány k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovaly. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazu zjistil soud následující skutkový stav: Dne , datum, podepsala žalovaná s původní věřitelkou Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí toho dne byla vyplacena hotovost , částka, , za kterou se zavázala vrátit , částka, (zápůjční úroková sazba 8 % ročně, tj. za dobu trvání smlouvy , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru , částka, , náklady na vyhodnocení úvěru , částka, a hotovostní inkaso , částka, ) ve 14měsíčních splátkách po , částka, ; roční procentní sazba nákladů uvedeného úvěru činila 272,44 % (viz smlouva o úvěru čl. 14-15). Před uzavřením smlouvy činil měsíční příjem žalované , částka, , její měsíční výdaje činily , částka, na bydlení, , částka, na dopravu, jídlo a osobní náklady a , částka, na splátky stávajících půjček (viz žádost o úvěr čl. 40, pracovní smlouva čl. 36-39). Žalovaná uhradila žalobkyni v souvislosti s uvedenou smlouvou celkem , částka, , naposledy , datum, (viz transakční historie čl. 16). Smlouvou ze dne , datum, , účinnou , datum, (viz smlouva o postoupení pohledávek čl. 1719), postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovanou žalobkyni (viz seznam postoupených pohledávek čl. 20), což žalované oznámila dopisem ze dne , datum, (viz oznámení o postoupení pohledávky čl. 21). Dne , datum, odeslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem čl. 22-24). Soudu je z úřední činnosti známo, že obvyklá úroková sazba bankovních úvěrů i roční procentní sazba nákladů bankovních úvěrů se dlouhodobě pohybují okolo 10 % ročně (sestavy ARAD č.l. 43, 44).5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Žalovaná s původní věřitelkou uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž poměry se řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“). Původní věřitelku stíhala povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované spotřebitelky (§ 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb.); z provedeného dokazování vyplynulo, že ji splnila.6. Přesto shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, absolutně neplatnou, a to pro nepřiměřenost (nemravnost) sjednaného příslušenství. Je běžnou praxí, že na nebankovní instituce se obracejí lidé, kteří nedosáhnou na finanční výpomoc bank a jsou tak potenciálně rizikovějšími obchodními partnery. Je proto logické, že úvěry u nich sjednané jsou nákladnější, aby zmíněné podnikatelské riziko vyvážily. Nejde ovšem o pojistku jedinou; prevencí proti nedobytnosti pohledávky za nesolventním dlužníkem je například také řádné plnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost (viz znovu i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).7. I náklady nebankovních úvěrů proto musejí mít svou mez. V projednávané věci podle soudu únosnou mez překračuje příslušenství spočívající v úroku z úvěru ve výši cca 60 % ročně (počítáno ze závazku splatit za 14 měsíců doby trvání smlouvy , částka, z půjčených , částka, ), zatímco běžná úroková sazba bankovních úvěrů se dlouhodobě pohybuje okolo 10 % ročně; sjednaná výše řádného příslušenství tak běžnou úrokovou míru překračuje nikoli například dvoj- až trojnásobně, nýbrž šestinásobně [německá judikatura shledává zvlášť hrubý nepoměr již u úroku dvojnásobného oproti úrokům obvyklým, nebo úroku překračujícího obvyklý úrok o více než 12 procentních bodů – srov. PELIKÁNOVÁ, I.,PELIKÁN, R. § 1796. In: ŠVESTKA, , právnická osoba, , J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). (, jméno FO, ). Wolters Kluwer (cit. 2024-4-5). ASPI_ID KO89_e2012CZ. Dostupné z: www., právnická osoba, . ISSN 2336-517X.]. Roční procentní sazba nákladů sjednaného úvěru tak dosahovala nepřijatelné výše 272,44 %.8. Mezi dalšími (subjektivními) okolnostmi, které by měly soudu ve věci vyplynout nad rámec samotné výše sjednaného příslušenství oproti hladině běžné ve srovnatelném obchodním styku, aby mohl učinit závěr o lichevním ujednání ve smyslu § 1796 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), vnímá soud jako podstatnou významnou nerovnost účastnic řízení, kde na jedné straně vystupovala původní věřitelka (a později žalobkyně) jako profesionál, který při své podnikatelské činnosti pravidelně zneužívá svého silnějšího postavení vůči žalovaným spotřebitelům; jde o další důvod přispívající k závěru o neplatnosti uvedených ujednání pro jejich zjevnou disproporci. V poměrech projednávané věci s ohledem na uvedené 6násobek běžné úrokové míry (byť bankovních úvěrů) optikou dobrých mravů a veřejného pořádku neobstojí.9. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Původní věřitelka přenechala žalované , částka, ; žalovaná vrátila , částka, (naposledy platbou z , datum, ). Učinila tak ještě v době „trvání“ neplatného závazku, v každém případě před splatností bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., k jehož vrácení byla podle provedeného dokazování vyzvána teprve předžalobní výzvou z , datum, . Nezbývá tedy nic, čím by se na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.) nadále bezdůvodně obohacovala a co by měla vracet. Soud proto žalobu zamítl.10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve věci úspěšné žalované však pro její nečinnost žádné náklady nevznikly.11. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.