8 C 142/2024-47 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 25 402,01 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 3. 5. 2022 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem v pevné výši 609 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 5 880 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 653 Kč a poplatkem za umožnění splátek v hotovosti v místě svého bydliště 2 160 Kč, celkem tedy 22 302 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Poslední splátka byla splatná 3. 7. 2023. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného prostřednictvím žádosti o úvěr ze dne 1. 4. 2020 a nahlédnutí do veřejných registrů. Žalovaný uvedl, že je od 1. 4. 2020 zaměstnán na dobu neurčitou s příjmem 17 129 Kč měsíčně a že jeho měsíční výdaje činí 8 200 Kč. Dále uvedl, že bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost. Původní věřitelka si údaje ověřila v pracovní smlouvě, výplatních páskách a výpisu z bankovního účtu žalovaného. Žalovaný původní věřitelce dosud zaplatil pouze 2 900 Kč, poslední splátku uhradil 5. 8. 2022 ve výši 1 000 Kč. Den následující po dni splatnosti další předepsané splátky se žalovaný dostal do prodlení, a žalobkyně tak měla nárok na úhradu celé zbývající části úvěru. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 10 564,77 Kč a nesplacené úroky 528,64 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 5 040 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 417,17 Kč a poplatek za umožnění splátek v hotovosti v místě svého bydliště 1 851,43 Kč a smluvní pokutu za porušení povinnosti vrátit poskytnutý úvěr řádně a včas ve výši 6 000 Kč. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splacen, žalobkyně se dále domáhala smluvního úroku ve výši 8 % ročně z neuhrazené jistiny 10 564,77 Kč od 4. 7. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z téže částky od 23. 4. 2024 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 došlo s účinností od 29. 5. 2024 k postoupení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne 11. 9. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10).3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, ale na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky.4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:5. Původní věřitelka s žalovaným podepsali dne 3. 5. 2022 listinu označenou jako Smlouvu o úvěru č. , hodnota, znějící na částku 12 000 Kč, kterou žalovaný ihned čerpal hotovostně, a žalovaný se zavázal vrátit celkem 22 302 Kč ve 14měsíčních splátkách po 1 593 Kč; RPSN činilo 272,44 % (viz smlouva o úvěru č. l. 14). Učinili tak na základě žádosti žalovaného (č. l. 37), který ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti; je od 1. 4. 2020 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s příjmem 17 129 Kč, bydlí u rodičů, má bankovní účet. Uvedl, že jeho celkové měsíční výdaje jsou 8 200 Kč, které se skládají z částky 1 000 Kč za bydlení a energie, 4 300 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady, 2 900 Kč srážky ze mzdy. K žádosti o úvěr doložil pracovní smlouvu (č. l. 38 a 39 p.v.), podle které se sjednává pracovní poměr na dobu určitou do 30. 4. 2021 s nástupem do práce 1. 4. 2020. Dále předložil výplatní pásku od společnosti , právnická osoba, za únor 2022 (č. l. 38 p.v.), podle které měl čistou mzdu 15 377 Kč, a za březen 2022 (č. l. 39), podle kterém měl čistou mzdu 15 881 Kč. Z obou výplatních pásek vyplývá, že ze mzdy byly nařízeny srážky pro 6 nepřednostních pohledávek, jejichž celková výše k březnu 2022 činila 560 514 Kč. Žalovaný dosud uhradil celkem 2 900 Kč (přehled transakcí č. l. 16). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 s účinností od 7. 8. 2023 (č. l. 17, 19-24) postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným žalobkyni (viz seznam postoupených pohledávek č. l. 24), což původní věřitelka žalovanému oznámila dopisem ze dne 14. 6. 2024 (č. l. 18). Dne 10. 9. 2024 odeslala žalobkyně žalovanému na adresu uvedenou ve Smlouvě o úvěru jako doručovací předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem č. l. 25-26, 27, smlouva o úvěru č. l. 14).6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 5. 1. 2023 (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:12. Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru13. Podle soudu však původní věřitelka nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebit