12 C 238/2020-22 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se domáhal zaplacení částky 5 559 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalobce uzavřel prostřednictvím svého zmocněnce ([příjmení] [obec] a [právnická osoba]) s žalovanou dohodu o uznání dluhu a určení splátek. Žalovaná uznala dluh v žalované výši. Skutečnost, že žalobce je právnickou osobou se sídlem na území Malty, zakládá v řízení mezinárodní prvek, a je třeba se zabývat tím, zda je ve věci dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky, a pokud ano podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Česká republika i Malta jsou členy Evropské unie, a proto je třeba při určení mezinárodní příslušnosti soudu postupovat podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (se zřetelem k článku 66 bod 1 tohoto nařízení). Podle Článku 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle práva České republiky, neboť původní vztah byl vztahem bez zahraničního prvku a postoupení pohledávky nemůže dojít ke změně práv a povinností stran. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Z dohody o uznání dluhu ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dohodu o uznání dluhu v souladu s § 2053 o.z., kterou žalovaná uznala dluh ve výši 12 459 Kč a zavázala se jej zaplatit ve sjednaných splátkách dle splátkového kalendáře spolu s dalšími poplatky. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce vyzval před podáním žaloby žalovanou k uhrazení dlužné částky. Žalovaná na výzvu nereagovala. Účastníci nenavrhovali žádné další důkazy a shora provedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné a zcela postačující k rozhodnutí ve věci. Podle § 2053 a násl. o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Po provedeném dokazování má soud za to, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena v souladu s o.z. dohoda o uznání závazku, kde žalovaná uznala svůj dluh co do důvodu a výše, zavázala se jej zaplatit ve sjednaných splátkách spolu se sjednanými úroky a dalšími poplatky. Žalovaná tuto dohodu neplnila, sjednané splátky neplatila, žalobce proto přistoupil k zesplatnění úvěru a vyzval žalovanou k uhrazení celé dlužné částky. Žalovaná na výzvy žalobce nereagovala, dlužnou částku neuhradila. Soud proto v souladu s § 1970 o.z. přiznal žalobci dlužnou částku spolu se zákonnými úroky z prodlení dle vl.nař. [číslo] Sb. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. v souladu s § 14b zák. č. 177/96 Sb. Žalobce měl ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu vzniklých nákladů řízení, a to: odměnu za dva úkony právní služby v tarifní hodnotě po 200 Kč, 1 úkon po 100 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč, 21% DPH advokáta dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tedy celkem 1 368 Kč. V této výši byla žalobci náhrada nákladů řízení přiznána.