14 C 179/2020-16 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení částky 4 140 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% od [datum] do zaplacení s tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jež nabyla účinností aktivací telefonního čísla [číslo], nedílnou součástí byla kupní smlouva a Všeobecné podmínky [právnická osoba] Na základě smlouvy se žalobce zavázal poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací a služby třetích stran a žalovaný se zavázal mu za tyto služby včetně služeb třetích stran řádně platit vyúčtované ceny. Žalovaný porušil své povinnosti, když přestal za poskytnuté služby včetně služeb třetích stran hradit, rovněž přestal splácet poskytnuté koncové zařízení. Konkrétně se jedná o vyúčtování [číslo] splatné dne [datum] – splátka za zařízení ve výši 3780 Kč, vyúčtování [číslo] splatné dne [datum] splátka za zařízení ve výši 180 Kč, vyúčtování [číslo] splatné dne [datum] – splátka za zařízení 180 Kč. Žalovaný tak dluží žalobci celkovou částku 4 140 Kč součet splátek za zbývající koncová zařízení. Žalovaný dluh neuhradil, ačkoliv k tomu byla žalobcem řádně vyzván. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. Žalobce k výzvě soudu projevil souhlas, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení ústního jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, a proto se má za to, že souhlasí a nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. V této věci je dána pravomoc soudu a nikoliv Českého telekomunikačního úřadu, který podle § 129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě (viz např. usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. Konf 99 /2009, ze dne [datum], sp. zn. Konf 4/2011, ze dne [datum], sp. zn. Konf 10 /2013). Služby třetích stran odpovídají tzv. službám obsahu ve smyslu § 2 písm. n) zákona číslo 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, které dle stejného ustanovení nejsou službami elektronických komunikací. 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 6. Z účastnické smlouvy [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytování služby elektronických komunikací v souvislosti s telefonním [číslo] Vedle toho účastníci uzavřeli kupní smlouvu, podle které žalobce žalovanému poskytl [anonymizována tři slova], IMEI [číslo] za kupní cenu 4 140 Kč. Výše měsíční splátky za toto zařízení činila 180 Kč měsíčně, počet zbývajících splátek byl 23. Z vyúčtování [číslo] splatné dne [datum] vyúčtoval žalobce žalovanému splátku za koncové zařízení ve výši 180 Kč. Z vyúčtování [číslo] splatné dne [datum] vyúčtoval žalobce žalovanému splátku za koncové zařízení ve výši 180 Kč. Z vyúčtování [číslo] splatné dne [datum] vyúčtoval žalobce žalovanému dlužné splátky za koncová zařízení ve výši 3 780 Kč. Přestože žalovaný vyúčtování nereklamoval, částku nezaplatil. Žalobce žalovaného k úhradě dluhu ve výši 8 265,44 Kč řádně vyzval předžalobní upomínkou dle ust. § 142a o.s.ř. (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne [datum] včetně podacího lístku). 7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že v souladu s ust. § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických telekomunikacích, v platném znění, uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací. 8. Podle § 2079 odst. 1, odst. 2 o.z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. 9. Co se týká požadované ceny za zařízení, soud posoudil vztah mezi účastníky jako závazek z kupní smlouvy. Je proto dána pravomoc soudu (§ 7 odst. 1 o.s.ř.), neboť prodej zařízení, které slouží k využívání služeb elektronických komunikací, nepředstavuje samotné poskytování služeb elektronických komunikací. Na tom nic nemění skutečnost, že ujednání o koupi bylo ve všech třech případech obsaženo v účastnické smlouvě o poskytování elektronických komunikací. Žalovaný byl tedy povinen dle smlouvy zaplatit žalobci sjednanou kupní cenu zařízení. Strany se dohodly na slevě na koncovém zařízení, která byla podmíněna dobou trvání smlouvy a příslušného tarifu v trvání 24 měsíců od podpisu smlouvy. Nebude-li dodržena sjednaná doba trvání smlouvy, byl žalovaný povinen poskytnutou podmíněnou slevu žalobci vrátit. Prodlení žalovaného vyplývá zejména z vyúčtování za zařízení. 10. Na základě provedeného dokazování dospívá soud k závěru, že žaloba je důvodná, z tohoto důvodu žalobě vyhověl. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud žalobci zákonný ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, jak žalobce požadoval. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Soud přiznal náklady dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), -) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1 adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) adv. tarifu). -) 189 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby. Ohledně aplikace § 14b advokátního tarifu soud odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3960/14, I. ÚS 149/15 a I. ÚS 931/15, kterým byly ústavní stížnosti žalobců odmítnuty.