7 C 254/2020-13 — Okresní soud v Kolíně

Žalobkyně, která je ze zákona příjemcem příspěvku placeného vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že žalovaný byl dle centrálního registru v období od [datum] do [datum] provozovatelem nebo vlastníkem nákladního vozidla na 3,5 t do 12 t [registrační značka], [VIN kód], bez sjednaného povinného pojištění odpovědnosti. Z tohoto titulu je tak povinen žalobkyni zaplatit příspěvek ve výši 145 Kč za jeden den provozu dle ust. § 2 odst. 1 písm. p) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tj. 17 x 145 Kč, tedy celkem 2 465 Kč) a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 z. č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve výši 300 Kč. Žalovaný byl k zaplacení žalobkyní vyzván rovněž předžalobní upomínkou, nijak však nereagoval a na pohledávku neuhradil ničeho. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující stav: Žalovaný byl v období od [datum] do [datum] vlastníkem nebo provozovatelem nákladního vozidla na 3,5 t do 12 t [registrační značka], [VIN kód], ke kterému nebylo sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně opakovaně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku nepojištěných a rovněž zaslala upomínku na adresu žalovaného, ten však nijak nereagoval a neuhradil ničeho. Po právní stránce soud postupoval dle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), dle něhož vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 zákona, tj. mít sjednané pojištění odpovědnosti. Dle § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 zákona je pak osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle ust. § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Dle § 2 odst. 1 písm. p) vyhlášky Ministerstva financi č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, činí denní sazba příspěvku za nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností nad 3 500 kg do 12 000 kg včetně částku 145 Kč. Dle § 2a vyhlášky výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí částku 300 Kč. Za shora uvedeného, kdy bylo prokázáno, že žalovaný byl v předmětném období vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, ke kterému nebylo uzavřeno zákonné pojištění odpovědnosti za škodu, je tak povinen žalobkyni uhradit zákonný příspěvek nepojištěných ve výši 2 465 Kč (17 x 145 Kč) a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Protože žalovaný nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. O příslušenství rozhodl soud podle ust. § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrada za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), dále 600 Kč (odměna advokáta žalobkyně za tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a.t.“, předžalobní výzva - § 11 odst. 1 písm. d/a.t., návrh ve věci samé - § 11 odst. 1 písm. d/ a.t., dle § 14b odst. 1 bod 1 a.t.). Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ a.t.). Dále má žalobkyně nárok na částku 189 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.