10 C 64/2021-21 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se domáhal zaplacení 4 060,65 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] [právnická osoba] smlouvu o poskytování služeb [číslo] na základě které se společnost [právnická osoba] [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému mj. služby plateb třetím stranám (DMS, parkovací SMS, apod.). Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, když řádně a včas nehradil cenu za poskytnuté služby a dluží na jistině celkem 3 760,65 Kč spolu s příslušenstvím. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni 16. 7. 2018 na žalobce. Žalobce požaduje zaplacení dlužné částky ve výši 4 060,65 Kč, jejíž součástí jsou rovněž náklady vymáhání ve výši 300 Kč a dále zákonných úroků z prodlení. 2. Žalovaný, ač mu byla žaloba řádně doručena, se k ní nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z účastnické smlouvy ze dne 3. 3. 2018 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] [právnická osoba] se na základě této smlouvy zavázala žalovanému poskytovat mj. služby třetích osob a to platební služby - DMS a SMS platba, M-platba. Dále byla součástí smlouvy mj. kupní smlouva na koncové zařízení IMEI [číslo] typu myPhone [příjmení] [jméno] – Oranžovočerný, jehož celková kupní cenu dle smlouvy byla 4 689 Kč s tím, že žalovanému byla na zařízení poskytnuta podmíněná sleva ve výši 2 000 Kč a cena zařízení po slevě dle smlouvy byla 2 001 Kč, při převzetí koncového zařízení žalovaný zaplatil částku 161 Kč a zbytek kupní ceny se zavázal zaplatit ve 23 měsíčních splátkách po 80 Kč. 5. Z vyúčtování služeb [číslo] ze dne 20. 4. 2018, [číslo] ze dne 20. 5. 2018, [číslo] ze dne 20. 6. 2018 a souhrnných přehledů k nim bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] [právnická osoba] pravidelně žalovanému účtovala mj. částku splátky koncového zařízení. Z vyúčtování služeb [číslo] ze dne 20. 7. 2018 bylo dále zjištěno, že společnost [právnická osoba] [právnická osoba] vyúčtovala žalovanému haléřové vyrovnání ve výši 0,37 Kč. 6. Z výpovědi účastnické smlouvy ze dne 2. 8. 2018 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] [právnická osoba] z důvodu dlouhodobého neplnění závazků žalovaným účastnickou smlouvu vypověděla. 7. Z vyúčtování splátek za zařízení [číslo] ze dne 18. 9. 2018 bylo zjištěno, že z důvodu nehrazení splátek za zařízení žalovaným řádně a včas vyúčtovala společnost [právnická osoba] [právnická osoba] žalovanému všechny dosud neuhrazené splátky v celkové výši 1 600 Kč. 8. Z vrubopisu [číslo] ze dne 2. 10. 2018 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] [právnická osoba] žalovanému doúčtovala slevu ve výši 2 000 Kč poskytnutou ke koncovému zařízení. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.11.2020 včetně přílohy [číslo] – seznamu pohledávek bylo zjištěno, že byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobce. 10. Z oznámení ze dne 30. 11. 2020 adresovaného žalovanému a poštovního podacího archu ze dne 9. 12. 2020 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] [právnická osoba] žalovanému tímto dopisem oznámila postoupením pohledávek na žalobce. 11. Z dopisu ze dne 8. 12. 2020 adresovaného žalovanému bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce žalovanému oznámil postoupení pohledávek na žalobce a dále žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do 5 dnů od doručení dopisu s tím, že nebude-li dlužná částka ve stanoveném termínu uhrazena, bude pohledávka řešena v rámci soudního řízení. 12. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícími skutkovému stavu. Mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 3. 3. 2018 k uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byla rovněž kupní smlouva na koncové zařízení IMEI [číslo] typu myPhone Hammer Energy – Oranžovočerný v sjednané ceně 4 001 Kč s tím, že žalovanému byla poskytnuta podmíněná sleva ve výši 2 000 Kč, a proto se žalovaný zavázal uhradit za koncové zařízení celkem částku 2 001 Kč, a to částku 161 Kč při převzetí koncového zařízení a zbytek kupní ceny ve 23 měsíčních splátkách po 80 Kč. Právní předchůdce žalobce žalovanému řádně účtoval splátky koncového zařízení, žalovaný však vyúčtování řádně a včas nehradil, a proto právní předchůdce žalobce odstoupil od smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací a doúčtoval žalovanému neuhrazené splátky koncového zařízení a rovněž poskytnutou slevu. Právní předchůdce žalobce pohledávky za žalovaným postoupil na žalobce, což bylo žalovanému oznámena jak právním předchůdcem žalobce, tak žalobcem, který žalovaného zároveň vyzval k úhradě dlužné částky. Podle § 2079 odst. 1 o.z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. V posuzované věci na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze ohledně neuhrazené ceny za koncové zařízení, které žalovaný odebral, ale nezaplatil, a proto podle § 2079 odst. 1 o.z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkovou částku ve výši 3 760,65 Kč s úroky z prodlení podle § 1970 o.z. v zákonné výši stanovené dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur až do zaplacení. Žalobce požadoval ještě zaplacení nákladů vymáhání ve výši 300 Kč. Dle svého obsahu jde o náklady spojené s uplatněním pohledávky, jež jsou podle § 513 o.z. příslušenstvím pohledávky. Nař. vl. č. 351/2013 Sb. v § 3 stanoví, že jde-li o vzájemný závazek podnikatelů, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč, nic jiného o těchto nákladech nestanoví. Především tedy nezmocňuje žádného věřitele k tomu, aby tyto náklady stanovil sám jednostranně paušálními částkami (třeba v sazebníku). Ve spotřebitelském vztahu (jako v posuzované věci) má věřitel podle § 513 o.z. na zaplacení pouze těch nákladů, na které své finanční prostředky skutečně vynaložil a ve výši skutečně vynaložené, což musí doložit. Na jím jednostranně stanovené paušální náklady bez doložení jejich vynaložení právo nemá, a proto soud požadavek na zaplacení nákladů ve výši 300 Kč jako nedůvodný zamítl. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. poměrně podle úspěchu ve věci. Žalobce byl převážně úspěšný, žalovaný převážně neúspěšný, poměrnou část nákladů proto soud přiznal žalobci. Ten byl úspěšný co do částky 3 760,65 Kč neúspěšný co do částky 300 Kč, rozdíl úspěchu a neúspěchu tak činí 85,22 %. Celkové náklady žalobce činí 1 489 Kč, za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu za zastupování za 3 úkony po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/96 Sb. z tarifní hodnoty pohledávek bez příslušenství podle § 8 odst. 1, 3 režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. a náhradu za 21 % DPH ve výši 189 Kč. Z této celkové výše mu náleží poměrná náhrada ve výši 85,22 %, tj. 1 269 Kč.