11 C 252/2021-23 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 1 516 Kč s příslušenstvím jako dlužného jízdného a přirážky k jízdnému. Uvedl, že žalovaný dne 6. 6. 2019 porušil přepravní podmínky [anonymizována dvě slova] [územní celek] a.s. a vznikla mu tak povinnost uhradit žalovanou pohledávku. Smlouvou o postoupení pohledávek z 24. 6. 2020 přešel nárok na žalobce. Oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě bylo žalovanému zasláno včetně výzvy k úhradě dluhu, žalovaný však dluh neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle § 115a o.s.ř. bylo rozhodnuto bez projednání věci na základě předložených listinných důkazů. Ohledně skutkového stavu dospěl soud po provedeném řízení k závěru, že žalovaný se v [obec] dne 6. 6. 2019 při přepravě vozidlem městské hromadné dopravy na lince [číslo] nemohl prokázat dopravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/94 Sb. o silniční dopravě je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku nebo prokázat svoji totožnost. Podle § 18a odst. 3 téhož zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/94 Sb. o drahách je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle § 37 odst. 6 téhož zákona - výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. V projednávaném případě žalovaný cestoval hromadnou dopravou provozovanou právním předchůdcem žalobce bez platného jízdního dokladu a tato skutečnost byla zjištěna přepravní kontrolou. Z dokladů nelze zjistit, zda se tak stalo v silničním či kolejovém vozidle, ale tato okolnost je nerozhodná, důsledky jsou stejné. Žalovanému vznikla proto povinnost zaplatit žalobci jak jízdné ve výši 16 Kč, tak i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč stanovenou v přepravních podmínkách platných v den, kdy došlo k této skutečnosti. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/94 Sb., resp. podle § 37 odst. 5 písm. b) z.č. 266/94 Sb. soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkem částku 1 516 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.), jehož výše odpovídá § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu vzniklých nákladů řízení, a to: odměnu za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 200 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14 b) vyhl. č. 177/1996 Sb., 21% DPH advokáta ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, tedy celkem 1 489 Kč. Soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatil k rukám advokáta žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. je odůvodnění tohoto rozsudku ve zkráceném znění.