12 C 147/2021-77 — Okresní soud v Kolíně

Zástavní věřitel navrhl nařízení soudního prodeje zástavy s tím, že uzavřel se [jméno] [příjmení] smlouvu o stavebním spoření a smlouvu o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření ve výši 1 200 000 Kč. Na základě smlouvy o zřízení zástavního práva uzavřené dne 26.3.2015 mezi žalobcem jako zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem k zajištění úvěru za účasti vlastníka nemovitosti [celé jméno žalované]. Zástavní dlužník se zavázal splácet poskytnutý úvěr v měsíčních splátkách ve výši 2 400 Kč s úrokem ve výši 3 % ročně. Zástavní dlužník neplnil povinnost ze smlouvy, přestože hypoteční úvěr zcela vyčerpal, nehradil splátky řádně a včas a zástavní věřitel od smlouvy odstoupil ke dni 28.2.2021. Zástavní dlužník dluží na jistině částku 778 579,08 Kč, dále smluvní a zákonné úroky ve shora uvedené výši. Zástavní dlužnice uvedla, že s úvěrem nedisponovala, je vlastníkem nemovitosti, úvěr byl poskytnut jejímu otci, nemá prostředky na jeho splacení. Podle § 358 odst. 1 z.ř.s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci. V posuzované věci zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 24.3.2015. Zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem pak doložil smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 17.3.2015 uzavřenou se [jméno] [příjmení] jako zástavním dlužníkem a [celé jméno žalované] jako vedlejším účastníkem, týkající se předmětných nemovitostí a výpisem z katastru nemovitostí vedeného u [stát. instituce], [stát. instituce] ohledně předmětných nemovitostí se zapsaným zástavním právem ve prospěch zástavního věřitele, z něhož vyplývá, že [celé jméno žalované] je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. Vzhledem k tomu, že zástavní věřitel doložil všechny tři nezbytné formální náležitosti podle § 358 odst. 1 z.ř.s. a žádné jiné skutečnosti nejsou pro rozhodnutí významné, soud nemohl jinak než prodej zástavy nařídit. Vzhledem k tomu, že zástavní dlužnice nepopřela, že dluh z úvěru uhrazen není, soud rozhodl i o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť lze dospět k závěru, že pohledávka nezanikla splněním, tedy že prodej zástavy byl nařízen nejen v souladu s právem procesním, ale i hmotným. Zástavnímu věřiteli proto na náhradě nákladů řízení přiznal celkem 15 258 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, dále náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., odměnu za zastupování za 4 úkony po 1 500 Kč, 4 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb., cestovné ve výši 877 Kč, ztráta času ve výši 400 Kč a náhradu za 21 % DPH s tím, že nestanovil lhůtu pro plnění. Přisouzenou náhradu nákladů řízení nelze proto vymáhat samostatně, ale ve smyslu rozhodnutí NS ČR R 67/2011 ji lze vymoci pouze v rámci výkonu rozhodnutí prodejem předmětných nemovitostí z výtěžku tohoto prodeje. Soud při rozhodování o odměně za zastupování advokátem vycházel z toho, že předmětem řízení není dlužná částka či samotný předmět zástavy, ale právo zástavního věřitele domáhat se uspokojení ze zástavy, které nelze ocenit, a proto aplikoval ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/96 Sb., které nejblíže odpovídá uvedenému východisku.