14 C 119/2021-27 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobce ([právnická osoba] a.s., [IČO]), uzavřeli dne 9. 9. 2016 smlouvu, na základě níž se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému po dobu trvání členství v programu„ Smlouva o poskytování služeb v rámci členství v programu [anonymizováno]“ k užívání mobilní telefon typu i [právnická osoba] 16GB Vesmírně šedý v hodnotě 21 360 Kč. Žalobce uvedl, že k uzavření smlouvy došlo prostřednictvím vyplnění žádosti na stránkách právního předchůdce žalobce a následné akceptace žádosti. Smlouva nabyla účinnosti dnem zaplacení prvního členského příspěvku (dnem převzetí mobilního telefonu), tedy dne 9. 9. 2016. Žalovaný převzal přístroj a uvedl v předávacím protokole, že se seznámil s podmínkami programu, zavázal se tak hradit měsíčně poplatek a přístroj vrátit nejpozději v den skončení smlouvy. Žalovaný dluží na poplatcích za užívání žalovanou částku, která mu byla vyúčtována fakturou [číslo] znějící na částku 890 Kč se splatností dne 8. 2. 2018, fakturou [číslo] znějící na částku 890 Kč se splatností dne 8. 4. 2018, fakturou [číslo] znějící na částku 890 Kč se splatností dne 8. 5. 2018, fakturou [číslo] znějící na částku 9 352 Kč se splatností dne 8. 6. 2018, fakturou [číslo] znějící na částku 890 Kč se splatností dne 8. 6. 2018. Žalobce dále uvedl, že pohledávka za žalovaným mu byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2020, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem. Žalovaný ani přes upomínky dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Z listinných důkazů má soud prokázáno pouze tolik, že žalovaný dle předávacího protokolu převzal přístroj [anonymizována dvě slova] 16GB [anomyzováno] [anonymizováno] v hodnotě 12 990 Kč dne 9. 9. 2016 (prokázáno: předávacím protokolem). Dále, že dne 22. 7. 2020 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky mezi právní předchůdcem žalobce a žalobcem (prokázáno uvedenou smlouvou o postoupení pohledávky), což bylo oznámeno žalovanému přípisem ze dne 18. 8. 2020 (prokázáno uvedeným přípisem), a že žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobce k úhradě žalované částky (prokázáno výzvou právního zástupce žalobce ze dne 18. 8. 2020 včetně poštovního podacího archu). 4. Naopak soud nemá za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o členství v programu [anonymizováno]„ s programem [anonymizována dvě slova] každý rok“. Žalobce neprokázal, že právní předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel v žalobě tvrzenou smlouvu, že mezi smluvními stranami byly sjednány splátky v tvrzené výši, není ani prokázána splatnost jednotlivých splátek a doba trvání smlouvy. Faktury vystavené předchůdcem žalobce nelze za důkaz prokazující uzavření smlouvy za konkrétních podmínek považovat, když faktura je pouze účetní doklad. V neposlední řadě není žalobcem tvrzeno ani to, jakým způsobem žalovaný prováděl dílčí platby a kolik tímto způsobem měl uhradit, když přístroj v hodnotě 12 990 Kč měl žalovaný převzít dne 9. 9. 2016, z předložených faktur vyplývá, že žalovanému bylo účtováno 890 Kč měsíčně a první neuhrazená faktura má být až za únor 2018. Pokud první splátka měla být dle tvrzení žalobce uhrazena při předání přístroje, žalovaný do února 2018 uhradil celkem částku 15 130 Kč, což je více než hodnota přístroje uvedená v předávacím protokolu; následující měsíc (březen 2018) přitom faktura na částku 890 Kč nebyla vystavena, takže není ani jasné, zda žalovaný v tomto měsíci částku uhradil, popřípadě jakým způsobem měly být jednotlivé splátky na celkový dluh započítávány (zda na nejstarší dlužnou částku či jinak). 5. Soud zdůrazňuje, že sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení rozhodných skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. K ústnímu jednání se žalobce nedostavil a svou nepřítomností se tak připravil o možnost být poučen dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť tato povinnost soudu směřuje z povahy věci toliko vůči účastníkům, kteří jsou u jednání přítomni. Nemohl-li soud poskytnout účastníku potřebné poučení proto, že se nedostavil k jednání, není soud oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. 6. Konečně nelze ani argumentovat, že se jedná o překvapivé rozhodnutí za situace, kdy byl v řízení nejprve vydán platební rozkaz. Platební rozkaz je vydáván toliko na základě splněné povinnosti tvrzení. K důkazům připojeným k žalobě nebo v žalobě označeným se přihlížet nemůže, tyto důkazy se před vydáním platebního rozkazu neprovádějí, tím méně se pak může hodnotit, zda žalobce splnil svou povinnost důkazní a unesl důkazní břemeno. 7. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, zda a v jaké výši právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl peněžní prostředky, je nutno žalobu zamítnout bez nutnosti dalšího právního posouzení. V řízení bylo prokázáno pouze to, že žalovaný převzal mobilní telefon v hodnotě 12 990 Kč, na který zaplatil v měsíčních splátkách minimálně 15 130 Kč. Pokud v předávacím protokole bylo zaškrtnuto, že se žalovaný seznámil a souhlasí s podmínkami programu, nejedná se dle soudu o uzavření smlouvy s konkrétním obsahem, žalovanému jako spotřebiteli má podnikatel poskytnout dostatečně srozumitelně smluvní informace, spotřebitel musí vědět jaký je obsah jeho závazku, smlouva nemůže být uzavřena pouhým odkazem na podmínky, když nebylo ani prokázáno, že se žalovaný s takovými podmínkami skutečně seznámil, ať již při předání telefonu či předtím v internetovém prostředí. Pokud judikatura dospěla k závěru, že ani smluvní pokutu nelze sjednat pouhým odkazem na smluvní podmínky (např. Nejvyšší soud ČR sp. zn. 33 Cdo 961/2017 či Ústavní soud I. ÚS 3512/11), nelze pouhým odkazem na obchodní podmínky nahradit uzavření smlouvy samotné. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, nemohou však nahradit samotné smluvní ujednání. Pokud k uzavření smlouvy došlo jinak, v řízení to nebylo prokázáno a soud v tomto smyslu žalobce nemohl poučit, hodnota přístroje uvedená v předávacím protokole byla žalovaným zaplacena, proto soud žalobu zamítl. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití argumentu a contrario. Žalovaný byl v řízení úspěšný a má nárok na náhradu nákladů řízení; žádné náklady mu však nevznikly.