14 C 160/2021-20 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal zaplacení shora uvedené částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 30. 1. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Žalobce se smlouvou zavázal dodávat žalované do odběrného místa [část obce a číslo], [obec] elektřinu a žalovaná za odebranou elektřinu zaplatit sjednanou cenu. Žalobce své povinnosti ze smlouvy plnil, žalovaná však nikoli, když za období od 25. 2. 2019 do 22. 10. 2019 za dodanou elektřinu nezaplatila, ač jí byla kupní cena řádně vyúčtována fakturou [číslo] částkou 42 262 Kč se splatností 7. 11. 2019. Žalovaná na tuto fakturu provedla pouze částečné úhrady a to 14 000 Kč dne 24. 10. 2019, 2 520 Kč dne 8. 11. 2019, 4 150 Kč dne 21. 11. 2019, 4 150 Kč dne 1.12.2019, 4 150 Kč dne 30.1.2020, 2 440 Kč dne 17.3.2020. Na tuto fakturu žalovaná stále dluží částku 10 852 Kč. Dále žalobce žalované vyúčtoval za období od 23. 10. 2019 do 21. 7. 2020 za dodanou elektřinu částku 23 129,84 Kč fakturou [číslo] se splatností 20. 8. 2020. Dále byla žalované vyúčtována žalobcem částka 240 Kč jako poplatek za odeslanou upomínku dne 22. 6. 2020, účtovanou v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami dodávky elektřiny. Přestože byla žalovaná o zaplacení upomínána, žalovanou částku dosud neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), žalobce svůj souhlas vyslovil již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav: 5. Účastníci uzavřeli dne 30. 1. 2019 platně smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa [část obce a číslo], [obec], na základě které žalobce dodával žalované do odběrného místa elektřinu a žalovaná se zavázala za ní zaplatit sjednanou cenu dle ceníku (prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 30. 1. 2019). Žalobce vyúčtoval žalované za uskutečněný odběr v období od 25. 2. 2019 – 22. 10. 2019 částku 42 262 Kč splatnou dne 7. 11. 2019. Žalovaná na tuto fakturu provedla pouze částečné úhrady a to 14 000 Kč dne 24. 10. 2019, 2 520 Kč dne 8. 11. 2019, 4 150 Kč dne 21. 11. 2019, 4 150 Kč dne 1. 12. 2019, 4 150 Kč dne 30. 1. 2020, 2 440 Kč dne 17. 3. 2020. Žalobce vyúčtoval žalované za uskutečněný odběr v období od 23. 10. 2019 – 21. 7. 2020 částku 23 129,84 Kč splatnou dne 20. 8. 2020. Žalované byla rovněž vyúčtována částka 240 Kč jako poplatek za odeslání upomínky dne 22. 6. 2020 dle ustanovení Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny pod bodem Poplatky (prokázáno: fakturami [číslo] Všeobecnými obchodními podmínkami dodávky elektřiny, Ceníkem [anonymizována dvě slova], upomínkou ze dne 22. 6. 2020). Žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobce k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 1. 4. 2021 včetně podacího archu). 6. Všechny provedené důkazy soud hodnotí jako plně věrohodné. 7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o dodávkách elektřiny dle ust. § 50 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon v platném znění. 8. Na základě provedených důkazů bylo ve věci prokázáno, že žalovaná dne 30. 1. 2019 uzavřela se žalobcem smlouvu o dodávce elektřiny v odběrném místě [část obce a číslo], [obec]. Na základě uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny se zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu (§50 odst. 1 zák.č. 458/2000 Sb.). Protože žalovaná netvrdila, že by vzniklý nedoplatek za odebranou energii byť jen částečně zaplatila, je žaloba důvodná, a to včetně příslušenství (úroků z prodlení) požadovaného od prvního dne prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (vzhledem k datu nastalého prodlení žalované). O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Soud přiznal náklady dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, neboť žalobce podává návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 1 370 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 500 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 378 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 3 548 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.