14 C 162/2021-25 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení žalované částky s přísl. na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 16.8.2016 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO]), přičemž žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30.5.2018. Na základě této smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku 7 600 Kč se splatností 15.9.2016 za poplatek 3 420 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil. Žalobce požaduje nesplacenou jistinu ve výši 7 600 Kč, nesplacené poplatky ve výši 3 420 Kč, poplatky z prodlení ve výši 6 300 Kč, jednorázovou smluvní pokutu ve výši 3000 Kč, a dále smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč účtovanou v souladu s čl. X. odst. X.2. smlouvy o úvěru. Přípisem ze dne vzal žalobce žalobu částečně zpět, když nadále požadoval pouze jistinu 7 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 31.5.2018 do zaplacení. Žalovaný ani přes upomínky dlužnou částku neuhradil. 2. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal svůj návrh na zahájení řízení zpět dříve, než započalo jednání ve věci, rozhodl soud tak, že v souladu s dispozitivním projevem žalobce řízení zastavil – výrok I. rozsudku. 3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný a žalobce uzavřeli dne 16.8.2016 smlouvu o úvěru, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na dálku vyplněním žádosti na webových stránkách společnosti žalobce [webová adresa], na základě které měl žalobce poskytnout žalovanému částku 7 600 Kč, zasláním na bankovní účet žalovaného. Podmínky úvěru byly sjednány tak, že žalovaný se zavázala vrátit zápůjčku nejpozději do 15.9.2016 spolu s poplatkem ve výši 3 420 Kč. Žalobce zaslal žalovanému dopis ze dne 11.3.2021, ve kterém žalovaného vyzval k úhradě částky 20 320 Kč, a to do 19.3.2021. Žalovaný však žalobci nic neuhradil. 4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovanáý a žalobce uzavřeli dne 16.8.2016 smlouvu o úvěru podle § 2394 a násl. o. z.; žalobce v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o zápůjčce rovněž podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú. 5. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 9 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy. 6. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalované, když se v tomto směru omezil jen na popis způsobu uzavření smlouvy za pomoci prostředků komunikace na dálku (webových stránek poskytovatele úvěru). 7. Z toho důvodu byl žalobce před jednáním vyzván usnesením ze dne 26.8.2021, č. j. [číslo jednací], (zejména) aby doplnil žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. Na tento přípis žalobce reagoval tak, že vzal žalobu částečně zpět co do částky 12 720 Kč a nadále požadoval pouze jistinu ve výši 7 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení. 8. Žalobce tak má nárok na vrácení (zaplacení) jistiny dluhu. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobci též požadované příslušenství ve formě úroků z prodlení. Povinnost žalovaného zaplatit úroky z prodlení pak vyplývá z § 1970 o.z., výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena standardní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Každá ze stran měla v řízení toliko částečný úspěch (žaloba co do částky 12 720 Kč byla vzata zpět pro chování žalobce), a proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.