14 C 4/2021-19 — Okresní soud v Kolíně

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal zaplacení zažalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu [anonymizována čtyři slova] dne 4.12.2019, [číslo] na pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka], jejíž nedílnou součástí jsou pojistné podmínky žalobce. První pojistné bylo sjednáno v roční výši 8 738 Kč, splatné pololetně. Pojištění zaniklo ke dni 13.3.2020 v souladu s ust. § 12 odst. 1 zák. 168/1999 Sb. Žalovaný sjednané pojistné neuhradil a dluží tak zažalovanou částku, kterou přes upomínku dosud neuhradil. Vzhledem k tomu, že je žalovaný s prodlením peněžitého dluhu požaduje žalobce zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši z žalované částky za 4.12.2019 do 13.3.2020 celkem částku 2 987 Kč. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav: Účastníci platně uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] dne 20.12.2016 na pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka], v níž se žalovaný zavázal uhradit roční pojistné ve výši 8 738 Kč splatné pololetně s počátkem pojištění dne 4.12.2019. Za období platnosti smlouvy, tj. od 4.12.2019 do 13.3.2020, žalovaný dluží pojistné ve výši zažalované částky, které ani přes výzvu neuhradil. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli pojistnou smlouvu dle ust. § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění (dále jen„ zákon“). Dle ust. § 1 odst. 3 citovaného zákona nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí občanským zákoníkem. Dle ust. § 3 zákona pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Pojistitel je vždy povinen uzavřít pojistnou smlouvu, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu, zákonu upravujícímu pojistnou smlouvu nebo pojistným podmínkám pojistitele. V pojistné smlouvě se mohou smluvní strany od tohoto zákona odchýlit jen tehdy, pokud tím nedochází ke snížení nebo omezení nároků poškozeného, vyplývajících z práva na náhradu škody z pojištění odpovědnosti, způsobené provozem vozidla. Dle ust. § 12 odst. 1 písm. h) zákona pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká uplynutím doby na které bylo sjednáno. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud žalobci zákonný ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud přiznal náklady dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, neboť žalobce podává návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 189 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.