15 C 68/2021-26 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení zažalované částky s příslušenstvím. Uvedla, že na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 12. 8. 2019 zajišťovala pro žalovanou službu spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím satelitu, a to až do dne 30. 6. 2020, kdy byla smlouva ukončena. Po skončení smlouvy měla žalovaná v souladu s podmínkami pro danou službu povinnost vrátit žalobkyni do 10 dnů pronajaté technické zařízení (1x Set-top box, přístupová karta čl. [číslo]), přičemž tuto povinnost nesplnila a v důsledku toho vznikl žalobkyni nárok na uhrazení smluvní pokuty ve výši 1x 5 000 Kč za nevrácení přístupové karty a 1x 1 500 Kč za nevrácení přístupové karty. Žalovaná byla bezvýsledně vyzvána k vrácení technického zařízení a přístupové karty a úhradě smluvní pokuty, na pohledávku neuhradila však ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se nevyjádřili, proto má soud za to, že nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující stav: 5. Ohledně skutkového stavu dospěl soud po provedení listinných důkazů předložených žalobkyní ke zjištění, že účastníci uzavřeli dne 12. 8. 2019 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací a žalovaná se zavázala za tyto služby hradit sjednanou cenu. Žalované bylo na základě smlouvy rovněž pronajato technické zařízení Set top box/CA Modul, sériové č. [číslo] a přístupová karta [číslo]. Ve smlouvě byla mezi stranami ujednána mj. smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč a 1 500 Kč pro případ nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněného zásahu do zapůjčeného technického zařízení a karty (prokázáno: smlouvou [číslo]). V článku 4.4. zvláštních podmínek pro službu kombinované televize Digi TV bylo stanoveno, že v případě ukončení smlouvy je účastník povinen technické zařízení vrátit žalobkyni ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy (prokázáno: zvláštními podmínkami pro službu Kombinované televize DIGI TV). Žalovaná byla k plnění vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 3. 2. 2021, přičemž jí byla stanovena lhůta ke splnění svých závazků do dne 14. 9. 2021 (prokázáno: předžalobní upomínkou ze dne 3. 2. 2021). 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. 7. Ohledně technického zařízení posoudil soud vztah účastníků jako nájemní smlouvu dle § 2021 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“), podle něhož nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 8. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. V projednávaném případě žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, v návaznosti na tuto smlouvu bylo žalovanému pronajato technické zařízení a přístupová karta. Žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními a zvláštními podmínkami služby vznikl nárok na uhrazení smluvní pokuty ve výši 6 500 Kč, neboť žalovaná nevrátila pronajaté technické zařízení a přístupovou kartu ve stanovené lhůtě 10 dnů od ukončení smlouvy. Soud tedy shledal, že žaloba byla podána po právu a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Jelikož žalovaná neuhradila dlužnou částku ve stanovené lhůtě, dostal se tak následujícím dnem do prodlení. Soud proto dále žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z., ve výši dle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když soud neshledal důvody pro její prodloužení. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 1 000 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 189 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 089 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.