15 C 91/2020-17 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 8 020 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] z částky 6 176,5 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 985,84 Kč, s úrokem ve výši 23,72% z částky 6 176,50 Kč od [datum] a s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 779,56 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova] smlouvu o půjčce, na základě níž byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit poplatek 9 620 Kč sestávající z úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 1 820 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč, a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal jeho závazek splatným v celém rozsahu. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum], přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 8 020 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 6 176,50 Kč, nesplaceného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 843,50 Kč. Přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla řádně doručena. Žalobkyně již v žalobě, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádřila souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, žalovaný se přes výzvu k navrženému postupu nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 4. Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutím půjčky celkovou dlužnou částku ve výši 22 620 Kč, a to v 58 pravidelných týdenních splátkách po 390 Kč. Celková dlužná částka je vypočtena jako součet zápůjčky ve výši 13 000 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč, úroku ve výši 1 820 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 600 Kč v hotovostním režimu. Částku 13 000 Kč žalovaný převzal v den podpisu smlouvy, což výslovně stvrdil svým podpisem na smlouvě (prokázáno smlouvou o úvěru). Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o úvěru. V čl. 1 si strany sjednaly fixní úrok 23,72% s tím, že tento úrok běží po celou dobu smlouvy (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o úvěru). Pohledávka žalovaného byla s účinností ke dni [datum] převedena na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] v dvojjazyčné verzi). Tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum] (prokázáno přípisem a poštovním podacím archem ze dne [datum]). Z přehledu posuzované pohledávky dále soud zjistil, že aktuální zůstatek na smlouvě činí 8 020 Kč, z toho částka 6 176,50 Kč připadá na jistinu, částka 1 843,50 Kč na hotovostní inkaso. K zaplacení zbývající dlužné částky ve výši 8 020 Kč byl žalovaný řádně vyzván dopisem ze dne [datum] (prokázáno výzvou před podáním žaloby včetně podacího lístku ze dne [datum]). 5. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou soud po právní stránce soud posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dle § 2395 a násl. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Dle § 1969 Po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle ust. § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 1881 o.z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 7. Žalobkyně smlouvu uzavírala jako podnikatel (§ 420 o.z.) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o.z.) a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu podle ust. § 1810 a násl. o.z. Podle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Za shora uvedeného soud po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve výši 13 000 Kč. Tento závěr však nelze vztáhnout na všechna oddělitelná smluvní ujednání, která uzavřená smlouva obsahuje, a kterých se žalobce dovolává. 9. Ve smlouvě byl dále vedle úroku ve výši 1 820 Kč sjednán i tzv. poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 600 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 5 200 Kč. Není jasné, za co přesně jsou tyto poplatky sjednány, když cena peněz je vyjádřena již ve sjednaném úroku ve výši 1 820 Kč. Výše poplatků odpovídající 60% poskytnutého úvěru není ani přiměřená případným administrativním nákladům na poskytnutí půjčky. Jde o jednorázovou částku, které neodpovídá žádné protiplnění žalobce. Takovým protiplněním rozhodně pro spotřebitele nemůže být hotovostní způsob plnění, tj. jako jakási sankce za to, že bude splácet hotově, neboť možnost zvolit bezhotovostní (levnější) formu splátek mu věřitelem fakticky dána nebyla. Posuzovaná smlouva o zápůjčce byla sjednána tzv. adhezním způsobem prostřednictvím formuláře, její základní podmínky byly určeny věřitelem, aniž by slabší strana – dlužník měl skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit (viz ust. § 1798 o.z. a násl.). Podle článku 5.1 smlouvy musí bezhotovostní režim dlužníkovi umožnit věřitel na základě dlouhodobé dobré platební morálky posuzované zpětně po dobu alespoň jednoho roku. Tímto ustanovením jsou všichni noví zákazníci věřitele automaticky odkázáni na bezhotovostní formu splácení. Přitom žádné zákonné ustanovení nebrání tomu, aby i hotovostní půjčka mohla být splácena bezhotovostně. Stejně tak interval splácení a s tím i četnost hotovostního inkasa byly dlužníku vnuceny ze strany věřitele. Z povahy věci tak nejde o nic jiného než o úrok, aniž by tak nárok byl ve smlouvě označen, tedy o úrok skrytý, kterým věřitel uměle navyšuje cenu zápůjčky. Pokud ve smlouvě mající formu adhezní smlouvy žalobkyně, která poskytuje obdobné zápůjčky opakovaně za účelem vytváření zisku, vymezí takto nejasně požadavek na poplatek/odměnu, nelze toto ujednání hodnotit jinak, než jako ujednání o skrytém úroku. Ostatně i sama žalobkyně označila poplatky za kapitalizovaný úrok. Soud k tomuto ujednání nepřihlíží, neboť jej hodnotí v relaci spotřebitel jako slabší smluvní strany. Takové jednání vůči spotřebiteli nemůže obstát při hodnocení postavení spotřebitel jako slabší smluv strany nejen co do způsobu ujednání, ale i výše požadované ceny peněz. 10. Při zohlednění výše poplatků a sjednaných pevných úroků by pak zisk žalobkyně měl činit 74 % z poskytnuté částky, což je zcela nepřiměřené. Při sjednávání úroků z peněžité půjčky jedná v souladu s dobrý