19 C 215/2020 — Okresní soud v Kolíně

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 24, 15 Kč. V žalobních důvodech uvedla, že se žalovaná stala držitelem televizního přijímače, a dne [datum] proto splnila povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku. Povinnost zaplatit tento poplatek žalovaná za období srpna 2017 až října 2018 ve výši 2 025 Kč však splnila až dne [datum]. Za období do [datum] jí tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 399, 15 Kč, kterou však žalovaná splnila jen do výše 375 Kč. Žalovaná tuto pohledávku žalobkyně nesplnila ani přes výzvu žalobkyně. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně již v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání postupem podle § 115a o.s.ř. Soud usnesením ze dne 26. 11. 2020, č.j. 19 C 215/2020 – 24, vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda s takovým postupem souhlasí. Se zřetelem k tomu, že se k této výzvě nevyjádřila, soud předpokládá, že ani žalovaná k němu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Za souhlasu obou účastnic řízení tak soud rozhodl na základě předložených listinných důkazů. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaná byla od ledna 2009 do října 2018 poplatníkem televizního poplatku. Povinnost zaplatit televizní poplatek za období srpna 2017 až října 2018 žalovaná splnila až dne [datum]. Žalovaná oznámila, že se stala od ledna 2009 poplatníkem televizního poplatku (§ 8 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Jako vlastníku (držiteli) televizního přijímače jí vznikla povinnost platit televizní poplatek (§ 2 odst. 2 a § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.) v měsíční výši 135 Kč (§ 6 zákona č. 348/2005 Sb.) splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.). Za období od srpna 2017 do října 2018 tak byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 2 025 Kč. Tuto povinnost však žalovaná splnila až dne [datum]. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovanou byl úrok z prodlení v zákonné výši 8, 05 % p.a. z jednotlivých měsíčních částek televizního poplatku, které dospěly v období od [datum] do [datum], 8, 5 % p.a. z jednotlivých měsíčních částek televizního poplatku, které dospěly v období od [datum] do [datum] a v zákonné výši 9 % p.a. z jednotlivých měsíčních částek televizního poplatku, které dospěly v období od [datum] do [datum], tj. celkem 399, 15 Kč (§ 10 zákona č. 348/2005 Sb., § 1970 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob), z nějž žalovaná zaplatila žalobkyni jen 375 Kč. Má proto žalobkyně za žalovanou pohledávku zaplacení zbývající části úroku z prodlení za uvedené období ve výši 24, 15 Kč. Za období po [datum] žalobkyně zaplacení úroku z prodlení po žalované nežádá a soud potud nemohl překročit žalobní žádost (§ 153 odst. 2 o.s.ř.). Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. Plně procesně úspěšné žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení, jež spočívají v soudním poplatku zaplaceném za řízení ve výši 400 Kč. Náklad vynaložený žalobkyní na zastupování advokátem soud nemá za účelně vynaložený. Pokud žalobkyně sama spravuje agendu televizních poplatků a následně ji předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali zaměstnanci zařazení do právního útvaru žalobkyně (k tomu nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 70, s. 193, pod [číslo] nález ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 405/14, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 74, s. 375, pod [číslo] nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1727/14, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 74, s. 577, pod [číslo] nebo nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3768/15). Tento závěr se neprosadí pouze v poměru k dvěma paušálním náhradám hotových výdajů (výzva k plnění ze dne [datum] a žaloba) po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů), neboť na ně by žalobkyni vzniklo právo i v případě, že by se nedala v řízení zastoupit advokátem (§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu). Naopak by žalobkyni – kdyby se byla nedala zastoupit – nevzniklo právo na náhradu za daň z přidané hodnoty. Celkem je tak žalovaná povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč.