6 C 148/2020-17 — Okresní soud v Kolíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 605,44 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení v zákonné výši. Uvedla, že se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 1 900 Kč, který měl být vrácen nejpozději do [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [název ]. Žalovaný se dále zavázal uhradit poplatek ve výši 1 705,44 Kč. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný úvěr čerpal, úvěr nesplácel a dosud dluží částku 3 605,44 Kč, kterou přes upomínky neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešla pohledávka na žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil. Ve smyslu § 79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudná řád, dále jen o.s.ř., musí žaloba kromě obecných náležitostí uvedených v § 42 odst. 4 o.s.ř., obsahovat i vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z nich patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Žalobkyně v žalobě neoznačila žádné důkazy k žalobním tvrzením, v žalobě pouze navrhla, aby v případě, že soud neuzná její nárok na zaplacení požadované částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného a navrhla, aby si v tomto případě soud vyžádal vyjádření banky, z jejíhož účtu byla prováděna transakce. Číslo tohoto účtu však v žalobních tvrzeních neuvedla. Podle ustanovení § 101 odst. 1, písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Podle § 118a odst. 3 o.s.ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Vzhledem k tomu, že k jednání se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, nemohli být poučeni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit žalobní tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání sporných skutečností. Jak vyplývá z konstantní judikatury, nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.5.2012 sp. zn. 32 Cdo 2528/2010). Žalobkyně tak nesplnila základní povinnost tvrzení a označení důkazů k prokázání tvrzení, a proto soud žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení má oporu v § 142 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, proto mu přísluší náhrada nákladů řízení. Žalovaný však byl v řízení zcela pasivní, k jednání se rovněž nedostavil, žádné náklady mu nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.