6 C 48/2018-251 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 9.3. 2018 domáhá na žalované zaplacení částky 950 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% od 11.3. 2015 do zaplacení. Uvedl, že s žalovanou, svou tehdejší manželkou, uzavřel dne 10.3. 2015 kupní smlouvu, kterou měl v úmyslu na žalovanou převést vlastnické právo k domu [adresa] postavenému na stavební parcele p. [číslo] v [katastrální uzemí] za částku 2 350 000 Kč. Část kupní ceny ve výši 950 000 Kč měla žalovaná zaplatit žalobci v hotovosti, což neučinila, žalobce ji proto dopisem ze dne 5.3. 2018 vyzval k úhradě této částky. V kupní smlouvě není sjednán termín splatnosti této částky a žalovaná ji odmítá uhradit s tím, že smlouva obsahuje prohlášení, že tuto část kupní ceny již žalovaná uhradila v hotovosti. Text obsažený v odstavci III.1. smlouvy o tom, že kupující (žalovaná) zaplatila na úhradu kupní ceny 950 000 Kč ve čtyřech splátkách není pravdivý. Žalovaná žádnou částku na úhradu kupní ceny neuhradila, tento text není pravdivý, stejně tak jako případná potvrzení o úhradě částky. Účastníci byli v době uzavření kupní smlouvy manželé a kupní smlouva byla uzavřena proto, aby žalovaná mohla čerpat úvěr, kterým by účastníci zaplatili dluhy váznoucí na předmětných nemovitostech, pro které hrozil prodej nemovitostí v dražbě, čímž by účastníci přišli o své tehdejší rodinné bydlení. Žalovaná na uhrazení této části kupní ceny neměla ani finanční prostředky. Žalobce má za to, že předmětná kupní smlouva je absolutně neplatná, protože podle ní měl žalobce převést pouze dům bez pozemkové parcely, na které se nachází a bez sousedního pozemku [číslo] který je zahradou. Účastníci tedy učinili předmětem kupní smlouvy věc, která samostatně nemůže být předmětem převodu, protože s účinností zákona č. 89/2012 Sb. se rodinný dům stal součástí stavební parcely. Žalovaná však dosáhla vkladu vlastnického práva nejen k rodinnému domu, ale i ke stavební parcele a zahradě. Žalobce s tím nesouhlasí a svá práva uplatnil u soudu prostřednictvím žaloby na určení svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem. 2. Soud usnesením ze dne 19.3. 2018, č.j. 6 C 48/2018 – 25 řízení přerušil do skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. [spisová značka]. 3. Z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 13.8. 2018, č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 17.12. 2019, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8.10. 2019, č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že oba soudy shledaly kupní smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne 10.3. 2015 za platnou a návrh žalobce na určení, že je vlastníkem pozemkové parcely st. p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří jejíž součástí je stavba [adresa] a pozemkové parcely [číslo] zahrada, vše v k.ú. [obec] zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce] na [list vlastnictví] byl zamítnut. Usnesením ze dne 16.1. 2020 č.j. 6 C 48/2018 – 35 pak soud rozhodl o pokračování v řízení. 4. V průběhu řízení žalobce žalobu doplnil. Uvedl, že na nákup předmětných nemovitostí čerpal finanční prostředky z půjčky od [právnická osoba], která dne 30.6. 2013 úvěr zesplatnila a zahájila řízení o prodeji nemovitostí v dražbě. Dražba se měla uskutečnit 29.10.2014. Účastníkům se společně podařilo na poslední chvíli zajistit peněžní prostředky z krátkodobého úvěru u [právnická osoba] s.r.o., [IČO], ze kterého žalobce uhradil své závazky vůči [právnická osoba] Protože nebylo v možnostech žalobce ani žalované uhradit závazky vůči [právnická osoba] s.r.o., navrhla žalovaná, že by závazky žalobce vůči této společnosti uhradila z úvěru u [právnická osoba], avšak s tím, že na ni musí žalobce převést předmětné nemovitosti, přesněji pouze rodinný dům. Žalovaná pak přes zprostředkovatele zajistila listiny, které dala žalovanému k podpisu. Jednalo se o kupní smlouvu ze dne 10.3. 2015 a potvrzení o zaplacení části kupní ceny ve čtyřech splátkách. Žalobce uvedl, že pokud by on nebo žalovaná v té době disponovali jakýmikoliv finančními prostředky, použili by je na zaplacení závazku i [právnická osoba] s.r.o., žádné takové prostředky však neměli. Žalovaná byla v letech 2007 až 2010 a 2011 až 2014 na rodičovské dovolené. Potvrzení o zaplacení čtyř záloh na kupní cenu žalobce podepsal na žádost žalované, která je údajně potřebovala pro zprostředkovatele úvěru, který čerpala na doplacení části kupní ceny ve výši 1 400 000 Kč. Tato potvrzení jsou pouze fiktivní, část kupní ceny ve výši 1 290 000 Kč měla být poukázána [právnická osoba] s.r.o., která ji měla zajištěnou zástavním právem na nemovitostech. [příjmení] 110 000 Kč měla být podle žalované uhrazena zprostředkovateli úvěru. Žalobce byl následně vyrozuměn o výmazu zástavního práva váznoucího na nemovitostech. Pokud se týká skutečnosti, že žalovaná měla předat žalobci celkem částku 950 000 Kč, žalovaný uvedl, že žalovaná ani její matka a babička takové prostředky nikdy neměly. Matka žalované pocházela ze skromných poměrů, žalovaná měla čtyři sourozence, rodina nikdy nedisponovala žádným větším majetkem. 5. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 27.4. 2020 uvedla, že nárok žalobce neuznává, neboť částku 950 000 Kč žalobci uhradila v plné výši. Potvrdila uzavření kupní smlouvy dne 10.3. 2015 s tím, že vklad vlastnického práva k nemovitostem, a to budově č.p [číslo] na pozemku parc. č. st. 997, pozemkům parc.č.st. 997a parc. [číslo] v k.ú. [obec] byl ve prospěch žalované proveden dne 15.7. 2015, přičemž žalobce proti tomu nevznesl žádné námitky. Z kupní smlouvy vyplývá, že účastníci sjednali kupní cenu ve výši 2 350 000 Kč, přičemž se zde výslovně uvádí, že částku 950 000 Kč zaplatila kupující ve čtyřech splátkách v hotovosti, a to dne 2.1. 2015 částku 250 000 Kč, dne 4.1. 2015 částku 200 000 Kč, dne 6.1. 2015 částku 250 000 Kč a dne 8.1. 2015 částku 250 000 Kč. Zbývající část kupní ceny byla hrazena z úvěru. Žalobce svým podpisem na kupní smlouvě potvrdil, že k úhradě části kupní ceny došlo zde uvedeným způsobem, mimo to však žalované vystavil příjmové doklady označené jako splátka za koupi nemovitosti. Ve svém dalším vyjádření ze dne 27.7.2020 žalovaná uvedla, že většinu z uhrazené částky dostala od své babičky z matčiny strany, tyto prostředky nebyly součástí společného jmění manželů, protože je žalovaná nabyla před vznikem manželství. Manželé měli režim zúženého společného jmění z důvodu závislosti žalobce na hře na výherních automatech, díky které mu vznikly dluhy. Na úhradu těchto dluhů nechtěla žalovaná použít vlastní prostředky, neboť jí bylo jasné, že žalobce by se svou závislostí nic nedělal a ona by přišla o veškeré své úspory. V dalším průběhu řízení žalovaná své vyjádření podáním ze dne 3.9. 2020 opravila tak, že peníze byly našetřené její babičkou, ale fyzicky je získala až od své matky, když se jí svěřila s potřebou vyplatit svého bývalého manžela. Matka jí sdělila, že jí její matka, tj. babička žalované před svou smrtí darovala větší obnos finančních prostředků a z nich jí matka darovala část odpovídající žalované částce. Rozpor mezi oběma vyjádřeními není zásadní, vznikl patrně nesprávným pochopením informací žalované jejím právním zástupcem. Podáním ze dne 2.9. 2021 žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobce, neboť žalobce odvozuje svůj nárok z příjmových dokladů, které podepsal, a mohl tak právo na zaplacení jednotlivých částek uplatnit již den po jejich podpisu, tedy 3.1. 2015, 5.1. 2015, 7.1. 2015 a 9.1. 2015. Vzhledem k tomu, že promlčecí doba je tříletá a žaloba byla podána až 9.3. 2018, nárok žalobce je promlčen. 6. Z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že s žalovanou byli manželé do dubna 2016, společně bydleli v domě [adresa] v [obec] [anonymizováno]. Dům byl ve výlučném vlastnictví žalobce, který ho koupil před uzavřením manželství v roce 2009. V roce 2012 žalobce nastoupil do jiného zaměstnání, hůře placeného, žalovaná byla v té době na mateřské dovolené a žalobce měl potíže se splácením hypotéky na dům. Bral si půjčky, až se dostal do dluhové pasti, v roce 2014 měl i exekuce na plat i na dům. Požádal spořitelnu, u které měl hypotéku o odklad splátek, ale ten mu nebyl povolen, nedoplatek úvěru byl přibližně 980 000 Kč a spořitelna dala dům do dražby. Už v té době chtěli účastníci situaci vyřešit tak, že žalovaná by si vzala úvěr, z kterého by doplatili hypotéku na dům. Žalovaná měla poradce, který ji zprostředkovával úvěr, ale musela za něj něčím ručit, proto na ni žalobce převedl dům kupní smlouvou. Žalovaná si pak vzala úvěr, ale žalobce žádné peníze nedostal. Peníze byly rozděleny na dluh u spořitelny a zaplacení prostředníka. Tento nový úvěr platili účastníci ze společných příjmů, neboť v roce 2014 žalovanému skončily exekuce, finančně mu pomohl i jeho otec a také žalovaná po skončení mateřské dovolené nastoupila do zaměstnání. Žalobce nechtěl dům prodat, chtěl, aby zůstal pro rodinu. Kupní smlouvu na dům připravil prostředník žalované, když spořitelna obdržela peníze, dražbu zastavila. Částku 950 000 Kč od žalované žalobce nikdy nedostal, příjmové doklady na tuto částku podepsat nechtěl