11 C 148/2022-20 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 2 024 Kč jako součtu nezaplaceného televizního poplatku za měsíc září 2020 ve výši 134 Kč, za měsíce říjen až prosinec 2020 a leden až prosinec 2021, tj. za 15 měsíců po 135 Kč měsíčně. V žalobě uvedl, že žalovaný dne [datum] splnil svou povinnost podle zák. č. 348/2005 Sb. přihlásit se do evidence provozovatele televizního vysílání a platit televizní poplatek, avšak za uvedené období řádně nezaplatil ani po vyzvání žalobcem a dluží celkem částku 2 024 Kč. Žalobce požadoval dále zákonný úrok z prodlení k datu [datum] v kapitalizované výši 147,15 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle § 115a) o.s.ř. bylo rozhodnuto bez projednání věci na základě předložených listinných důkazů. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný se od [datum] přihlásil jako poplatník televizního poplatku. Žalovaný nezaplatil poplatek za měsíc září 2020 ve výši 134 Kč, za měsíce říjen až prosinec 2020 a leden až prosinec 2021, tj. za 15 měsíců po 135 Kč měsíčně, jak vyplývá z přehledu předepsaných a uhrazených poplatků. Žalobce žalovaného o zaplacení upomínal upomínkou ze dne [datum]. Žalovaný byl v období, za které neplatil televizní poplatek, řádně přihlášeným poplatníkem podle § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. Z detailu dluhu žalovaného bylo prokázáno, že televizní poplatky nezaplatil za shora uvedené měsíce roku 2020 a 2021, tj. celkem za 16 měsíců. Žalovaný zůstal v řízení nečinný a bylo na něm, aby případně tvrdil a prokázal, že uvedené částky zaplatil. Podaná žaloba je plně důvodná, žalovaný je s platbami v prodlení, proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 2 024 Kč spolu s úrokem z prodlení od splatnosti jednotlivých plateb do data podání žaloby, tedy [datum] v kapitalizované výši 147,15 Kč (§ 1970 o. z., § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud žalobci přiznal náhradu nákladů pouze za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a dále paušální odměnu ve výši 200 Kč (za učiněné dva úkony po 100 Kč) dle vyhl. č. 245/2015 Sb., když ve shodě se závěry Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2777/2011 a pod sp. zn. Pl. ÚS 25/12, a zejména s odkazem na závěry vyslovené v rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 3344/2012 dospěl k závěru, že žalobci žádné jiné účelně vynaložené náklady v tomto řízení nevznikly. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu, tj. typizované žalobě, jednoduchosti případu (skutkové i právní) a bagatelní pohledávce, uplatněný nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši stanovené vyhláškou č. 177/1996 Sb. měřítko účelnosti nenaplňuje. Ústavní soud opakovaně judikoval, že tam, kde k hájení svých práv je stát vybaven organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel stát na soukromé subjekty, tj. advokáty a pokud tak učiní, není důvod uznat tyto náklady řízení jako náklady účelně vynaložené. Soud proto žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč zaplatil k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. je odůvodnění tohoto rozsudku ve zkráceném znění.