11 C 15/2022-15 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 2 160 Kč jako součtu nezaplaceného televizního poplatku za měsíce září až prosinec 2019 a leden až prosinec 2020, tj. za 16 měsíců po 135 Kč měsíčně. V žalobě uvedl, že žalovaná nesplnila svou povinnost podle zák. č. 348/2005 Sb. přihlásit se do evidence provozovatele televizního vysílání a platit televizní poplatek. Žalobce zaslal žalované výzvu, aby mu oznámila čestným prohlášením, že není poplatníkem televizního poplatku. Žalovaná tak neučinila, žalobce ji proto zařadil do evidence poplatníků. Žalovaná, ač byla řádně přihlášena do evidence, za uvedené měsíce nezaplatila ani po vyzvání žalobcem a dluží celkem 2 160 Kč. Žalobce v řízení dále po žalované požadoval zákonný úrok z prodlení k datu 27. 10. 2021 v kapitalizované výši 291,09 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Podle § 115a) o.s.ř. bylo rozhodnuto bez projednání věci na základě předložených listinných důkazů. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaná nesplnila svou povinnost podle zák. č. 348/2005 Sb. přihlásit se do evidence provozovatele televizního vysílání a platit televizní poplatek. Žalobce zaslal žalované výzvu, aby mu oznámila čestným prohlášením, že není poplatníkem televizního poplatku. Žalovaná tak neučinila, žalobce ji proto zařadil do evidence poplatníků. Žalovaná dluží za měsíce září až prosinec 2019 a leden až prosinec 2020, tj. za 16 měsíců po 135 Kč měsíčně. O zaplacení byla žalobcem upomínána. Žalovaná byla v období, za které neplatila televizní poplatek, řádně přihlášeným poplatníkem podle § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. Z detailu dluhu žalované bylo prokázáno, že televizní poplatky nezaplatila za shora uvedené měsíce roku 2019 a 2020, tj. celkem za 16 měsíců. Žalovaná zůstala v řízení nečinná a bylo na ní, aby případně tvrdila a prokázala, že uvedené částky zaplatila. Podaná žaloba je plně důvodná, žalovaná je s platbami v prodlení, proto soud žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 2 160 Kč spolu s úrokem z prodlení od splatnosti jednotlivých plateb do data podání žaloby, tedy 27. 10. 2021 v kapitalizované výši 291,09 Kč (§ 1970 o. z., § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud žalobci přiznal náhradu nákladů pouze za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a dále paušální odměnu ve výši 200 Kč (za učiněné dva úkony po 100 Kč) dle vyhl. č. 245/2015 Sb., když ve shodě se závěry Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2777/2011 a pod sp. zn. Pl. ÚS 25/12, a zejména s odkazem na závěry vyslovené v rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 3344/2012 dospěl k závěru, že žalobci žádné jiné účelně vynaložené náklady v tomto řízení nevznikly. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu, tj. typizované žalobě, jednoduchosti případu (skutkové i právní) a bagatelní pohledávce, uplatněný nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši stanovené vyhláškou č. 177/1996 Sb. měřítko účelnosti nenaplňuje. Ústavní soud opakovaně judikoval, že tam, kde k hájení svých práv je stát vybaven organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel stát na soukromé subjekty, tj. advokáty a pokud tak učiní, není důvod uznat tyto náklady řízení jako náklady účelně vynaložené. Soud proto žalované uložil, aby náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč zaplatila k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. je odůvodnění tohoto rozsudku ve zkráceném znění.