11 C 172/2022-59 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 26 910 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] [číslo], na základě které žalovaný převzal částku 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, přičemž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce dále poplatek ve výši 12 540 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 465 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne [datum], právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené částky, která činila na dlužné půjčce částku 14 656,86 Kč a na dlužném poplatku částku 12 253,14 Kč. Žalovaný poté uhradil pouze částku 630 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešla pohledávka ze společnosti [právnická osoba] na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobce se tedy v řízení domáhal úhrady dlužné částky ve výši 26 910 Kč sestávající z jistiny ve výši 14 656,86 Kč a dlužného poplatku ve výši 12 253,14 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 21 959,72 Kč (zákonný úrok z prodlení ročně z částky 26 910 Kč od [datum] do [datum]), dále zákonného úroku z prodlení ročně z částky 26 910 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Okresní soud v Jičíně, u něhož byla žaloba podána, vydal dne 3. 2. 2022 pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, kterým žalovanému uložil uhradit částku 26 910 Kč se zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 21 959,72 Kč a nahradit žalobci náklady řízení. Proti tomuto platebnímu rozkazu podal žalovaný dne [datum] odpor, který následně odůvodnil podáním ze dne [datum], v němž namítl promlčení předmětné pohledávky. 3. Ve vyjádření ze dne [datum] žalobce uvedl, že žalovaný dne [datum] podepsal uznání dluhu, čímž pohledávku ve výši 26 910 Kč vzniklou na základě smlouvy o půjčce [číslo] uznal co do důvodu i výše. Žalovaný však ani poté, co se zavázal splatit pohledávku v měsíčních splátkách, neuhradil ničeho. 4. K uvedenému žalovaný podáním ze dne [datum] sdělil, že [právnická osoba] mu nabídla odklad placení až po výstupu z trestu odnětí svobody dne [datum]. 5. Usnesením ze dne 28. 4. 2022, č.j. [číslo jednací] Okresní soud v Jičíně vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému. 6. K nařízenému jednání na den [datum] se žalovaný nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 7. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tuto půjčku poplatek ve výši 12 540 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal poskytovateli půjčky zaplatit v hotovosti, formou 60 týdenních splátek po 465 Kč. Dle evidence předchůdce žalobce žalovaný uhradil poslední splátku na zápůjčku dne [datum] a dostal se do prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené částky. Poté žalovaný uhradil pouze částku 630 Kč. Uznáním dluhu ze dne [datum] žalovaný prohlásil, že uzavřel smlouvu o půjčce [číslo] půjčku ve výši 15 000 Kč použil pro svou potřebu a zavázal se uhradit dlužnou částku ve výši 26 910 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešla pohledávka ze společnosti [právnická osoba] na žalobce, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky z téhož dne. 8. Závazkový právní poměr účastníků řízení se vzhledem k době jeho vzniku řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále obč. zák.), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (§ 3028 odst. 3 o.z.), jakož i zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010 (§ 23 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). 9. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 10. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 11. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 321/2001 Sb. smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí být uzavřena písemně. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel. 12. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. 13. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 14. Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je podle § 41 obč. zák. neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 15. Žalovaný se ve smlouvě o půjčce zavázal, že právnímu předchůdci žalobce vrátí předmět půjčky ve výši 15 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 540 Kč. 16. Úplatu za peněžitou půjčku (úrok) lze nepochybně sjednat jak procentem z dlužné jistiny, tak i pevnou částkou (shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. [spisová značka]). Ujednaný souhrnný poplatek měl proto v projednávané věci význam úroku z peněžité půjčky, jehož výše odpovídá 73,68 % p.a., a to se zřetelem k výši jistiny a době sjednané pro vrácení předmětu půjčky. Tuto výši je pak nutno poměřovat hledisky významnými pro úsudek o jejím souladu (rozporu) s dobrými mravy. 17. V poměru k půjčce vytýčil tato hlediska Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. [spisová značka], uveřejněném v časopisu Soudní judikatura, ročník 2005, č. 2, s. 73, pod poř. [číslo] 2005, podle něhož v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. 18. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu v období březen 2010, kdy žalovaný s právním předchůdcem žalobce uzavřel smlouvu o půjčce, činila 14,19 % ročně, jak soud zjistil z přehledů úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku, uveřejněných Českou národní bankou. Jestliže právní předchůdce žalobce sjednal se žalovaným úrok více než pětkrát vyšší, než v rozhodné době dosahovala obvyklá výše úroku, je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto bylo neplatné. Vzhledem k tomu, že je nelze oddělit od ostatního obsahu uzavřené smlouvy o půjčce, neboť právní předchůdce žalobce by takovou smlouvou nepochybně neuzavřel jako bezplatnou, kdyby věděl, že ujednání o úroku je neplatné, stíhá důvod neplatnosti celou smlouvou o půjčce. 19. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 20. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 21. Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků podle § 457 obč. zák. povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 22. Není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník podle § 563 obč. zák. povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 23. Právnímu předchůdci žalobce proto ve skutečnosti náležela pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního úkonu ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalovanému, tj. ve výši 15 000 Kč, s odpočtem částky 630 Kč, kterou žalovaný uhradil, tedy