11 C 3/2022-19 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 1 080 Kč jako součtu nezaplaceného televizního poplatku za měsíce květen až prosinec 2020, tj. za 8 měsíců po 135 Kč měsíčně. V žalobě uvedl, že žalovaný nesplnil svou povinnost podle zák. č. 348/2005 Sb. přihlásit se do evidence provozovatele televizního vysílání a platit televizní poplatek. Žalobce zaslal žalovanému výzvu, aby mu oznámil čestným prohlášením, že není poplatníkem televizního poplatku. Žalovaný tak neučinil, žalobce ho proto zařadil do evidence poplatníků. Žalovaný, ač byl řádně přihlášen do evidence, za uvedené měsíce nezaplatil ani po vyzvání žalobcem a celkem dluží 1 080 Kč. Žalobce v řízení požadoval dále zákonný úrok z prodlení k datu 27. 10. 2021 v kapitalizované výši 107,45 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle § 115a) o.s.ř. bylo rozhodnuto bez projednání věci na základě předložených listinných důkazů. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný nesplnil svou povinnost podle zák. č. 348/2005 Sb. přihlásit se do evidence provozovatele televizního vysílání a platit televizní poplatek. Žalobce zaslal žalovanému výzvu, aby mu oznámil čestným prohlášením, že není poplatníkem televizního poplatku. Žalovaný tak neučinil, žalobce ho proto zařadil do evidence poplatníků. Žalovaný dluží poplatky za měsíce květen 2020 až prosinec 2020, tj. za osm měsíců po 135 Kč měsíčně, tedy celkem částku 1 080 Kč O zaplacení byl žalobcem upomínán. Žalovaný byl v období, za které neplatil televizní poplatek, řádně přihlášeným poplatníkem podle § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. Z detailu dluhu žalovaného bylo prokázáno, že televizní poplatky nezaplatil za shora uvedené měsíce roku 2020, tj. celkem za 8 měsíců. Žalovaný zůstal v řízení nečinný a bylo na něm, aby případně tvrdil a prokázal, že uvedené částky zaplatil. Podaná žaloba je plně důvodná, žalovaný je s platbami v prodlení, proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 1 080 Kč spolu s úrokem z prodlení od splatnosti jednotlivých plateb do data podání žaloby, tedy 27. 10. 2021 v kapitalizované výši 107,45 Kč (§ 1970 o. z., § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud žalobci přiznal náhradu nákladů pouze za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a dále paušální odměnu ve výši 200 Kč (za učiněné dva úkony po 100 Kč) dle vyhl. č. 245/2015 Sb., když ve shodě se závěry Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. [ústavní nález] a pod sp. zn. [ústavní nález], a zejména s odkazem na závěry vyslovené v rozhodnutí sp. zn. [ústavní nález] dospěl k závěru, že žalobci žádné jiné účelně vynaložené náklady v tomto řízení nevznikly. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu, tj. typizované žalobě, jednoduchosti případu (skutkové i právní) a bagatelní pohledávce, uplatněný nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši stanovené vyhláškou č. 177/1996 Sb. měřítko účelnosti nenaplňuje. Ústavní soud opakovaně judikoval, že tam, kde k hájení svých práv je stát vybaven organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel stát na soukromé subjekty, tj. advokáty a pokud tak učiní, není důvod uznat tyto náklady řízení jako náklady účelně vynaložené. Soud proto žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč zaplatil k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. je odůvodnění tohoto rozsudku ve zkráceném znění.