11 C 9/2022-15 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 1 484 Kč jako součtu nezaplaceného televizního poplatku za měsíce říjen 2019, dále leden až duben a červenec až prosinec 2020, tj. za 10 měsíců po 135 Kč měsíčně a jeden měsíc po 134 Kč. V žalobě uvedl, že žalovaný dne 31. 8. 2017 splnil svou povinnost podle zák. č. 348/2005 Sb. přihlásit se do evidence provozovatele televizního vysílání a platit televizní poplatek, avšak za uvedené období řádně nezaplatil ani po vyzvání žalobcem a dluží celkem částku 1 484 Kč. Žalobce požadoval dále zákonný úrok z prodlení k datu 27. 10. 2021 v kapitalizované výši 181,04 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle § 115a) o.s.ř. bylo rozhodnuto bez projednání věci na základě předložených listinných důkazů. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný se od 31. 8. 2017 přihlásil jako poplatník televizního poplatku. Žalovaný nezaplatil poplatek za měsíce říjen 2019, leden až duben a červenec až prosinec 2020, tj. za 10 měsíců po 135 Kč měsíčně a jeden měsíc po 134 Kč, jak vyplývá z přehledu předepsaných a uhrazených poplatků. Žalobce žalovaného o zaplacení upomínal upomínkou ze dne 8. 3. 2021. Žalovaný byl v období, za které neplatil televizní poplatek, řádně přihlášeným poplatníkem podle § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. Z detailu dluhu žalovaného bylo prokázáno, že televizní poplatky nezaplatil za shora uvedené měsíce roku 2019 a 2020, tj. celkem za 11 měsíců. Žalovaný zůstal v řízení nečinný a bylo na něm, aby případně tvrdil a prokázal, že uvedené částky zaplatil. Podaná žaloba je plně důvodná, žalovaný je s platbami v prodlení, proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 1 484 Kč spolu s úrokem z prodlení od splatnosti jednotlivých plateb do data podání žaloby, tedy 27. 10. 2021 v kapitalizované výši 181,04 Kč (§ 1970 o. z., § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud žalobci přiznal náhradu nákladů pouze za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a dále paušální odměnu ve výši 200 Kč (za učiněné dva úkony po 100 Kč) dle vyhl. č. 245/2015 Sb., když ve shodě se závěry Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. [ústavní nález] a pod sp. zn. [ústavní nález], a zejména s odkazem na závěry vyslovené v rozhodnutí sp. zn. [ústavní nález] dospěl k závěru, že žalobci žádné jiné účelně vynaložené náklady v tomto řízení nevznikly. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu, tj. typizované žalobě, jednoduchosti případu (skutkové i právní) a bagatelní pohledávce, uplatněný nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši stanovené vyhláškou č. 177/1996 Sb. měřítko účelnosti nenaplňuje. Ústavní soud opakovaně judikoval, že tam, kde k hájení svých práv je stát vybaven organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel stát na soukromé subjekty, tj. advokáty a pokud tak učiní, není důvod uznat tyto náklady řízení jako náklady účelně vynaložené. Soud proto žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč zaplatil k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. je odůvodnění tohoto rozsudku ve zkráceném znění.