14 C 123/2021-168 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 17. 5. 2021 na žalovaném domáhá zaplacení částky 215 567,80 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částek: -) 107 714,20 Kč za dobu od 14. 11. 2020 do zaplacení, -) 35 332 Kč za dobu od 1. 12. 2020 do zaplacení, -) 68 921,60 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalobce svou žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovanému na základě jeho objednávky dodal v říjnu a listopadu 2020 betonovou směs, přičemž žalovaný za dodávku směsi nezaplatil. Konkrétně se jedná o dodávku ze dne 12. 10. 2020 v hodnotě 107 714,20 Kč, ze dne 4. 11. 2020 v hodnotě 35 332 Kč a ze dne 10. 11., 18. 11. a 30. 11. 2020 v hodnotě 68 921,60 Kč. Kromě uvedené jistiny 211 697,80 Kč se žalobce domáhá příslušenství ve formě úroku z prodlení v zákonné výši z těchto částek v návaznosti na doručení faktur a tam uvedenou splatnost jednotlivých částek, jakož i paušální náhrady 3x 1 200 Kč nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Na svou obranu zejména tvrdil, že žalobci v hotovosti uhradil zálohu v celkové výši 180 000 Kč (dne 20. 8. 2020 částku 80 000 Kč a dne 7. 10. 2020 částku 100 000 Kč). 4. Soud vyšel z následujícího skutkového stavu: Žalobce je česká právnická osoba (ověřeno výpisem z obchodního rejstříku č. l. 6), žalovaný je fyzická osoba – podnikatel (ověřeno výpisem z živnostenského rejstříku č. l. 7). Žalovaný objednal u žalobce písemně dne 15. 9. 2020 dodávku betonu„ na akce polyfunkční dům v [obec]“ (prokázáno objednávkou [číslo] [rok]) Za svá skutková zjištění vzal soud shodná tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) ohledně dodávky betonu a její fakturace (viz odst. 2 shora), neboť žalovaný učinil v tomto ohledu žalobní tvrzení nesporná ve svém vyjádření ze dne 11. 1. 2022 (č. l. 60). Uvedené je potvrzeno i listinnými důkazy, jejichž podstatný obsah byl sdělen u jednání dne 11. 5. 2022 (ohledně dodávky ze dne 12. 10. 2020 šest dodacích listů a jeden výkaz čerpadla uvedeného data a faktura ze dne 13. 10. 2020, ohledně dodávky ze dne 4. 11. 2022 tři dodací listy a jeden výkaz čerpadla uvedeného data a faktura ze dne 5. 11. 2020 a ohledně dodávky ze dne 10. 11., 18. 11. a 30. 11. 2020 celkem čtyři dodací listy a tři výkazy čerpadla a faktura ze dne 30. 11. 2020). Žalobce dále v průběhu řízení dotvrdil a provedenými listinnými důkazy bylo prokázáno, že před uvedenými třemi fakturami (a poté, co měl žalovaný složit podle svého tvrzení první část zálohy ve výši 80 000 Kč) byly vystaveny dvě faktury na dodávku betonu, a to faktura ze dne 17. 9. 2020 na částku 88 723,25 Kč (č. l. 73) a ze dne 24. 9. 2020 na částku 33 940,50 Kč (č. l. 74). Obě faktury přitom odkazují na objednávku žalovaného ze dne 15. 9. 2020 a obě byly bezhotovostně uhrazeny (prokázáno příkazy k úhradě ze dne 3. 11. 2020, č. l. 71, a ze dne 16. 11. 2020, č. l. 72). Tyto faktury (respektive pohledávky jimi vyfakturované) tak nejsou předmětem řízení. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu na zaplacení částky 211 967,80 Kč listinou ze dne 10. 3. 2021 (č. l. 20). 5. Sporné mezi stranami zůstalo, zda žalovaný uhradil zálohu v celkové výši 180 000 Kč. K tomu žalovaný předložil originál příjmového pokladního dokladu ze dne 20. 8. 2020 na částku 80 000 Kč a příjmového pokladního dokladu ze dne 7. 10. 2020 na částku 100 000 Kč. Proti tomu žalobce předložil čestné prohlášení svého (bývalého) zaměstnance [jméno] [příjmení] ze dne 14. 2. 2022 (č. l. 70), že se na těchto dokladech nenachází jeho podpis a že uvedené částky nepřevzal. 6. Soud si je vědom toho, že předložené doklady jsou soukromou listinou a je tak obecně na žalovaném, aby dokázal jejich pravost a správnost (§ 565 věta první o. z.), o čemž byl žalovaný v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. rovněž poučen u jednání konaného dne 15. 6. 2022. Proti tomu se nelze s ohledem na zásadu ústnosti a bezprostřednosti spokojit ani s písemným prohlášením svědka [příjmení] (v řízení byl tedy i kvůli tomu v souladu s důkazním návrhem žalobce proveden výslech tohoto svědka). 7. Žalovaný ve svém účastnickém výslechu (u jednání dne 15. 6. 2022) zejména uvedl, že žalobce„ kontaktoval“ v létě 2020, přičemž mu bylo řečeno, že cena dodaného betonu bude nižší, pokud zaplatí hotově a nebude se čekat. Původní objednávku posílal mailem a pak vše domlouval telefonicky s panem [příjmení]. Až poté učinil písemnou objednávku z 15. 9. 2020, ale již předtím„ beton lili“. Žalovaný přitom nedokázal (k dotazu soudu) vysvětlit, proč záloha z 20. 8. 2020 ve výši 80 000 Kč nebyla zúčtovaná na první fakturu ze 17. 9. 2020. Dále uvedl, že peníze předal panu [příjmení] ve stavební buňce proti příjmovému dokladu, přičemž ohledně druhé části zálohy opět zavolal panu [příjmení], že má peníze a zda je může přivézt v hotovosti. Když peníze měl, tak je chtěl„ rovnou použít“, aby je neutratil, protože ve stavebnictví„ nevíte, jestli za týden ty peníze mít budete“. Nevěděl přitom v době, kdy skládal druhou zálohu, zda první byla zúčtovaná,„ o účetnictví se nestará“,„ vůbec mu nerozumí“, nikdo po něm„ nic nechtěl“, pouze mu byly vystaveny faktury, které předal účetnímu, veškeré listiny předává účetnímu„ jednou měsíčně“. Žalovaný dále popsal, že„ když se platí na místě“, tak dostane stvrzenku, že zaplatil buď řidiči, nebo pumpaři, pak přijde faktura a žalovaný má stvrzenku, že zaplatil na místě, protože„ většina betonárek chce buď platbu předem, nebo v hotovosti na stavbě“. 8. Svědek [jméno] [příjmení] ve svém svědeckém výslechu (u jednání dne 14. 9. 2022) zejména uvedl, že žalovaného zná, domlouval s ním objednávky. U žalobce pracoval v uvedené době jako míchač, přijímal peníze v hotovosti, dával doklady k fakturaci a„ dělal vlastně všechno“, zálohy ale mohl přijímat ještě„ pan [příjmení] nebo [příjmení]“. Ohledně obchodních zvyklostí žalobce uvedl, že platbu dopředu od známých zákazníků nevyžadovali, pouze u neznámých, kteří hradili zálohovou fakturu, nebo na základě příjmového dokladu. Žalovaný byl neznámý zákazník, tak ho svědek požádal, aby složil nějakou zálohu, to bylo určitě na jaře 2020, žalovaný přinesl peníze, ten den proběhla betonáž, avšak v menším objemu, tak se dohodli, že se to doúčtuje po další betonáži. Svědek dále uvedl, že žalovaný takto zálohu složil jen jednou, svědek mu vystavil příjmový doklad, který pak po zúčtování určitě zničil, zůstat žalovanému nemohl. Když svědek přijal zálohu, takto evidoval v peněžním deníku, v okamžiku, kdy se z toho stala platba, vystavila se faktura, kde takto zaplacená částka v hotovosti byla odečtena jako záloha a vystavily se účetní doklady. S žalovaným žádné problémy ohledně placení nebyly, až na konci, kdy mu svědek„ již nechtěl beton dát“, ale on se domluvil s paní [příjmení] (dcera zaměstnavatele svědka) a ještě nějaký beton„ odebral na fakturu“. Kolik pak žalovaný dlužil, svědek neví, myslí, že to bylo kolem 100 000 Kč, to byl i důvod, proč„ mu nechtěl beton dát“. S žalovaným v té době již probíhala fakturace, nepřijímala se hotovost. 9. Svědek dále k otázce svého podpisu na příjmových dokladech uvedl, že písmo není jeho, když tyto příjmové doklady„ se vůbec nepoužívaly k platbě“, razítko,„ kde je na konci jednička v kolečku, bylo na velíně, kde se míchal beton, tam se žalovaný musel s někým domluvit, tyto příjmové doklady se vždy po zúčtování zničily“. 10. Žalovaný dále předložil svou daňovou evidenci za období od 1. 8. 2020 do 31. 10. 2020 (č. l. 103-105), v níž je dne 20. 8. uveden výdaj 80 000 Kč s poznámkou„ záloha na beton“ (viz též výdajový doklad V/9, č. l. 106) a dne 7. 10. výdaj 100 000 Kč s totožnou poznámkou„ záloha na beton“ (viz též výdajový doklad V/41, č. l. 106). Oproti tomu žádné platby v hotovosti (ať již v těchto termínech nebo na jaře 2020) korespondující uvedeným částkám nejsou zachyceny v předložené pokladní knize ani účetním deníku žalobce. 11. Žalovaný rovněž předložil smlouvu o dílo uzavřenou s objednatelem [právnická osoba], dne 30. 7. 2020 (č. l. 123) na polyfunkční dům [obec], kdy stavba měla být prováděna od 3. 8. 2020 do 11. 10. 2020 (bod 3. smlouvy). 12. Při hodnocení důkazů musel soud vzít v potaz, že verze žalovaného a svědka [příjmení] (respektive žalobce) jsou neslučitelné a současně nemohou obstát. Žalovaný tvrdí, že zálohu předal v hotovosti svědku (a to dvakrát), zatímco svědek [příjmení] tvrdí, že zálohu přijal jen jednou, a to na jaře 2020, zatímco v době, ze které jsou datované pokladní doklady, již žalovaný měl mít platební problémy, takže„ se fakturovalo“, navíc pokladní doklady potvrzující přijetí zálohy měly být zničeny a neměly tak žalovanému zůstat. 13. Soud v souladu s § 132 o. s. ř. hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, přičemž přihlížel pečlivě i k tomu, co v řízení vyšlo najevo včetně toho, co uvedli účastníci. Zůstává skutečností, že na počátku řízení žalovaný měnil svou obranu, neboť nejprve (vyjádření č. l. 44 ze dne 7. 10. 2021) tvrdil, že bylo vše uhrazeno, aby následně (vyjádření č. l. 58 ze dne 20. 12. 2021) nepopřel první fakturu, na níž ale měl uhradit zálohu 80 0