14 C 128/2022-21 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 24 24,83 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 20.12.2017 a dne 21.5.2018 uzavřel žalovaný a právní předchůdce žalobce (společnost [právnická osoba]) smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 30 819 Kč. Tento úvěr měl být splacen v pravidelných měsíčních splátkách v minimální vši odpovídající 12,5% nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru anebo 1 000 Kč podle toho, která z částek je vyšší, splatných vždy k 30. dni v měsíci. Žalovaný na dlužnou částku uhradil pouze část, takže po započítání jeho plateb činí dluh částku uvedenou v záhlaví rozsudku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když právní předchůdce žalobce je zahraniční právnickou osobou, přičemž žalovaná smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele. Podle čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky. 4. Z listinných důkazů má soud prokázáno pouze tolik, že původní věřitel svou pohledávku za dlužníkem postoupil dne 18. 12. 2019 na společnost [právnická osoba], která ji dne 19. 12. 2019 postoupila na žalobce (prokázáno uvedenými smlouvami), což bylo oznámeno žalovanému přípisem ze dne 30. 11. 2020 (prokázáno uvedeným přípisem), a že žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobce k úhradě žalované částky (prokázáno výzvou právního zástupce žalobce ze dne 30. 11. 2020 včetně poštovního podacího archu). 5. Naopak soud nemá za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba]) a žalovaným byla uzavřena předložená smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 20. 12. 2017 a ze dne 21. 5. 2018. Žalobce sice předložil uvedené smlouvy, na základě kterých měl žalovaný čerpat peněžní prostředky, ale ta není podepsaná žádnou ze smluvních stran. Rovněž nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce a žalovaný dokončili kontraktační proces pomocí prostředků komunikace na dálku a že tak byly žalovanému na jeho žádost poskytnuty finanční prostředky. 6. Rovněž žalobce neprokázal, že žalovanému byly skutečně peněžní prostředky poskytnuty. Uvedené soud nemá za prokázané z listin platební informace, když se jedná o nepodepsané listiny s nijak neověřeným údaji, zřejmě pro vnitřní účely právního předchůdce žalobce. Ani listiny nazvané loan application v tomto ohledu neposkytuje žádné relevantní informace. V neposlední řadě není žalobcem tvrzeno ani to, jakým způsobem žalovaný prováděl dílčí platby a kolik tímto způsobem měl uhradit (a jakým způsobem žalobce, respektive jeho právní předchůdce tyto dílčí platby na tvrzený dluh žalovaného započítával – tedy zda pouze na jistinu, nebo též na nijak blíže specifikovaný sjednaný úrok úvěru apod.). 7. Soud zdůrazňuje, že sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení rozhodných skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. K ústnímu jednání se žalobce nedostavil a svou nepřítomností se tak připravil o možnost být poučen dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť tato povinnost soudu směřuje z povahy věci toliko vůči účastníkům, kteří jsou u jednání přítomni. Nemohl-li soud poskytnout účastníku potřebné poučení proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. 8. Konečně nelze ani argumentovat, že se jedná o překvapivé rozhodnutí za situace, kdy byl v řízení nejprve vydán platební rozkaz. Platební rozkaz je vydáván toliko na základě splněné povinnosti tvrzení. K důkazům připojeným k žalobě nebo v žalobě označeným se přihlížet nemůže, tyto důkazy se před vydáním platebního rozkazu neprovádějí, tím méně se pak může hodnotit, zda žalobce splnil svou povinnost důkazní a unesl důkazní břemeno. 9. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, zda a v jaké výši právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl peněžní prostředky, je nutno žalobu zamítnout bez nutnosti dalšího právního posouzení. Bez ohledu na to soud doplňuje, že nesplnění procesních povinností ze strany žalobce by vedlo k zamítnutí žaloby v plném rozsahu i z toho důvodu, že není zřejmé, zda a jakým způsobem žalobce měl započítávat (nespecifikované) dílčí platby žalovaného (pokud tvrdí, že byla poskytnuta částka 30 819 Kč, a domáhá se zaplacení částky 24 249,83 Kč). 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití argumentu a contrario. Žalovaný byl v řízení úspěšný a má nárok na náhradu nákladů řízení; žádné náklady mu však nevznikly.