14 C 173/2022-22 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal zaplacení zažalované částky s tím, že účastníci, resp. právní předchůdce žalobce [právnická osoba], a žalovaná, uzavřeli dne 13. 9. 2017 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Žalobce se smlouvou zavázal dodávat žalované do odběrného místa [ulice a číslo], [PSČ] [obec] elektřinu a žalovaná za odebranou elektřinu zaplatit sjednanou cenu. Žalobce své povinnosti ze smlouvy plnil, žalovaná však nikoli, když za období od 16. 11. 2018 – 7. 5. 2019 za dodanou elektřinu nezaplatila, ač jí byla kupní cena řádně vyúčtována fakturou [číslo] částkou 1 974 Kč za odběr 0,311 MWh se splatností 3. 6. 2019. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 9. 2017 uzavřené mezi původním věřitelem ([právnická osoba]) a žalobcem došlo ke dni 26. 4. 2021 k postoupení pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 25. 5. 2021. Přestože byla žalovaná o zaplacení upomínána, žalovanou částku dosud neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), žalobce svůj souhlas vyslovil již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav: 5. Účastníci uzavřeli dne 13. 9. 2019 platně smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa [ulice a číslo], [PSČ] [obec], na základě které žalobce dodával žalované do odběrného místa elektřinu a žalovaná se zavázala za ní zaplatit sjednanou cenu dle ceníku. Žalobce vyúčtoval žalované za uskutečněný odběr v období od 16. 11. 2018 – 7. 5. 2019 částku 1 974 Kč fakturou [číslo] splatná dne 3. 6. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 5. 2021. Žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobce k úhradě dlužné částky 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o dodávkách elektřiny dle ust. § 50 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon v platném znění. 7. Na základě provedených důkazů bylo ve věci prokázáno, že žalovaná dne 13. 9. 2019 uzavřela s právním předchůdcem žalobce žalobcem smlouvu o dodávce elektřiny v odběrném místě [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Na základě uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny se zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu (§ 50 odst. 1 z. č. 458/2000 Sb.). Protože žalovaná netvrdila, že by vzniklý nedoplatek za odebranou energii byť jen částečně zaplatila, je žaloba důvodná, a to včetně příslušenství (úroků z prodlení) požadovaného od prvního dne prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (vzhledem k datu nastalého prodlení žalované). O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Soud přiznal náklady dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, neboť žalobce podává návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 29.3.2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, pod bodem 28 vymezil tzv. formulářovou žalobou jako„ zpravidla návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základní právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožná či jen s drobnými odchylkami. Soudy jej odhalí i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce anebo jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 189 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.