14 C 214/2022-23 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal na žalované zaplacení uvedené částky s tím, že žalovaná dne 25. 1. 2019 cestovala vlakem [číslo] Českých drah na trase [obec] hl. n. – [obec], přičemž porušila své povinnosti cestujícího, když cestovala bez jízdenky. Žalovaná je tak povinna zaplatit částku, která se skládá z pokuty (1 000 Kč) a nezaplaceného jízdného (98 Kč). Dále žalovaná dne 5. 10. 2018 cestovala vlakem [číslo] Českých drah na trase [obec] – [obec] [část obce], přičemž porušila své povinnosti cestujícího, když cestovala bez jízdenky. Žalovaná je tak povinna zaplatit částku, která se skládá z pokuty (1 000 Kč) a nezaplaceného jízdného (88 Kč). Dále žalovaná dne 20. 10. 2018 cestovala vlakem [číslo] Českých drah na trase [obec] hl. n. – [obec], přičemž porušila své povinnosti cestujícího, když cestovala bez jízdenky. Žalovaná je tak povinna zaplatit částku, která se skládá z pokuty (1 000 Kč) a nezaplaceného jízdného (95 Kč). Dále žalovaná dne 19. 1. 2019 cestovala vlakem [číslo] Českých drah na trase [obec] hl. n. – [obec], přičemž porušila své povinnosti cestujícího, když cestovala bez jízdenky. Žalovaná je tak povinna zaplatit částku, která se skládá z pokuty (1 000 Kč) a nezaplaceného jízdného (98 Kč). Dále žalovaná dne 21. 8. 2016 cestovala vlakem [číslo] Českých drah na trase [obec] hl. n. – [obec], přičemž porušila své povinnosti cestujícího, když cestovala bez jízdenky. Žalovaná je tak povinna zaplatit částku, která se skládá z pokuty (1 000 Kč) a nezaplaceného jízdného (92 Kč). Dne 15. 12. 2015 byla pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Dne 6. 9. 2019 byla poté pohledávka smluvně postoupena na žalobce. Žalovaná na dluh doposud nic nezaplatila, a to ani přes výzvy právního zástupce žalobce. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. Účastníci k výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutí věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Skutečnost, že žalobce je právnickou osobou se sídlem na území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, zakládá v řízení mezinárodní prvek, a je třeba se zabývat tím, zda je ve věci dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudu České republiky, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Česká republika je členem Evropské unie (dále jen„ EU“), Spojené království Velké Británie a Severního Irska není od 1. 2. 2020 členem EU a ke dni 31. 12. 2020 rovněž skončilo přechodné období, kdy se na Spojené království použilo v plné míře právo EU, ve věcech spadajících do oblasti působnosti nástrojů EU v občanských a obchodních věcech však členské státy EU nadále určí svou mezinárodní soudní příslušnost v řízeních zahájených po skončení přechodného období na základě nástrojů EU (viz Oznámení REV2 Evropské komise ze dne 27. 8. 2020), a proto je třeba při určení mezinárodní příslušnosti soudu postupovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (se zřetelem k článku 66 bod 1 tohoto nařízení). Podle Článku 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle práva České republiky, neboť původní vztah byl vztahem bez zahraničního prvku a postoupení pohledávky nemůže dojít ke změně práv a povinností stran. 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o. s. ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 6. Žalovaná dne 25. 1. 2019 cestovala vlakem [číslo] Českých drah na trase [obec] hl. n. – [obec], kde se neprokázala platným přepravním dokladem a nezaplatila jízdné s přirážkou, bylo sepsáno potvrzení o nedodržení SPPO, na kterém byla žalovaná identifikována jménem, příjmením, datem narození a číslem OP. Dále žalovaná dne 5. 10. 2018 cestovala vlakem [číslo] Českých drah na trase [obec] – [obec] [část obce], kde se neprokázala platným přepravním dokladem a nezaplatila jízdné s přirážkou, bylo sepsáno potvrzení o nedodržení SPPO, na kterém byla žalovaná identifikována jménem, příjmením, datem narození a číslem OP. Dále žalovaná dne 20. 10. 2018 cestovala vlakem [číslo] Českých drah na trase [obec] hl. n. – [obec], kde se neprokázala platným přepravním dokladem a nezaplatila jízdné s přirážkou, bylo sepsáno potvrzení o nedodržení SPPO, na kterém byla žalovaná identifikována jménem, příjmením, datem narození a číslem OP. Dále žalovaná dne 19. 1. 2019 cestovala vlakem [číslo] Českých drah na trase [obec] hl. n. – [obec], kde se neprokázala platným přepravním dokladem a nezaplatila jízdné s přirážkou, bylo sepsáno potvrzení o nedodržení SPPO, na kterém byla žalovaná identifikována jménem, příjmením, datem narození a číslem OP. Dále žalovaná dne 21. 8. 2016 cestovala vlakem [číslo] Českých drah na trase [obec] hl. n. – [obec], kde se neprokázala platným přepravním dokladem a nezaplatila jízdné s přirážkou, bylo sepsáno potvrzení o nedodržení SPPO, na kterém byla žalovaná identifikována jménem, příjmením, datem narození a číslem OP. Pohledávka za žalovanou byla smluvně postoupena na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] dne 15. 12. 2015. Dále byla pohledávka za žalovanou smluvně postoupena [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na žalobce, a to dne 6. 9. 2019. Postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobce marně vyzýval žalovanou k úhradě zažalované částky předžalobní výzvou ze dne 9. 10. 2019. 7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o přepravě osob dle ust. § 2555 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; dále dle ust. § 37 odst. 5 a 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, podle kterého je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, když výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 8. Podle ust. § 1881 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 9. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Tím, že žalovaná svůj dluh nezaplatila v termínu splatnosti, dostala se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud žalobci zákonný dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak žalobce požadoval. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud žalobci přiznal toliko náhradu nákladů za vynaložený soudní poplatek ve výši 400 Kč, když ve shodě se závěry Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2777/2011 a pod sp. zn. Pl. ÚS 25/12 dospěl k závěru, že žalobci žádné jiné účelně vynaložené náklady v tomto řízení nevznikly. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu, tj. typizované žalobě, jednoduchosti případu (skutkové i právní), bagatelní pohledávce a zejména ke skutečnosti, že žalobce si nabývání a následné vymáhání pohledávek sám zvolil jako„ předmět podnikání“, uplatněný nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši stanovené vyhláškou č. 177/1996 Sb. měřítko účelnosti nenaplňuje. Je sice na žalobci, jaká personální a jiná opatření přijme (např. i zastoupení advokátem), aby zajistil výkon své podnikatelské činnosti, ale nelze systematicky prostřednictvím institutu nákladů řízení jako náhrady za kvalifikovanou (odbornou) pomoc ve sporu, generovat zisk bez zohlednění shora uvedeného a bez ohledu na skutečný obsah této pomoci. Taková soustavná činnost není odbornou ale ryze administrativní (faktickou) pomocí, na níž však nelze vztahovat principy a pravidla, která se uplatňují pro právní zastoupení v občanském soudním řízení. Žalobce se tak vystavuje tomu, že takto poskytnutá„ právní“ pomoc bude vážena kritéri