14 C 246/2022-16 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 16 940 Kč s odůvodněním, že na základě objednávky žalovaného ze dne 12.4.2021 provedl žalobce pro žalovaného dne 22.4.2021 mezinárodní přepravu zboží s místem nakládky dne 22.4.2021 na adrese [adresa] [č.p.], [psč] [město] a s místem vykládky dne 23.4.2021 na adrese [adresa žalovaného]. Přeprava byla po jejím provedení vyúčtována daňovým dokladem [číslo] na částku 16 940 Kč se splatností dne 3.5.2021. Žalobce v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. požadoval částku 1 200 Kč, jako náklady vzniklé v souvislosti s uplatněním pohledávky. Žalovaný ani přes upomínky dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o. s. ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 5. Žalobce je podnikatel s předmětem podnikání: silniční motorová doprava nákladní (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku), žalovaný je fyzická osoba podnikající (prokázáno výpisem z živnostenského rejstříku v ARES pro osobu žalovaného). Žalovaný objednal u žalobce přepravu zboží objednávkami ze dne 12.4.2021 dvěma nákladními vozidly, s místem nakládky dne 22.4.2021 na adrese [adresa] 204, [číslo] [příjmení] a s místem vykládky dne 23.4.2021 na adrese [celé jméno žalovaného], [adresa žalovaného] (prokázáno uvedenými objednávkami přepravy). Zboží bylo na místo určení přepraveno dne 23.4.2021 (prokázáno mezinárodním nákladním listem CZ RV [číslo]), žalobce vystavil dne 26.4.2021 fakturu s na částku 16 940, se splatností 3.5.2021 (prokázáno fakturou [číslo]), žalovaný byl upomínán o zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 14.6.2022 (prokázáno: upomínkou ze dne 14.6.2022 včetně doručenky do DS). 6. Podle § 2555 občanského zákoníku smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc (zásilku) z určitého místa (místo odeslání) do určitého jiného místa (místo určení), a odesílatel se zavazuje zaplatit mu úplatu (přepravné). Podle § 2564 občanského zákoníku je přepravné splatné bez zbytečného odkladu po provedené přepravy do místa určení. 7. Z provedeného dokazování má soud za prokázáno, mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o přepravě, dle § 2555 a násl. občanského zákoníku a vyhl. č. 11/1979 Sb. (CMR), kdy podle čl. 1 odst. 1 Úmluvy CMR se tato Úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran. V řízení tak bylo prokázáno, že žalobce provedl pro žalovaného přepravu dvěma nákladními vozidly, a vzniklo mu tak právo na přepravné v souladu s ust. § 2564 občanského zákoníku. Za provedenou přepravu byla vystavena faktura, kterou žalovaný nezaplatil. Protože žalovaný netvrdil, že by dluh byť částečně splnil, je žaloba podána po právu včetně požadovaného příslušenství (úroku z prodlení v zákonné výši), když žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením dluhu v návaznosti na splatnost faktury (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Lhůta k plnění byla určena jako standardní třídenní s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 8. Žalobce dále požadoval nárok na úhradu částky 1 200 Kč jako náklady vzniklé s uplatněním pohledávky. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. Přijetím uvedeného nařízení vlády Česká republika splnila svoji harmonizační povinnost a implementovala nová pravidla vyplývající ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (dále jen„ směrnice“). Podle článku 6 bod 1. členské státy zajistí, že v případech, kdy má být v obchodních transakcích podle článku 3 nebo 4 zaplacen úrok z prodlení, má věřitel nárok obdržet od dlužníka alespoň pevnou částku ve výši 40 EUR. Podle bodu 2 členské státy zajistí, že pevná částka uvedená v odstavci 1 je splatná bez nutnosti upomínky a představuje náhradu vlastních nákladů věřitele spojených s vymáháním. Podle bodu 3 má věřitel nárok obdržet od dlužníka kromě pevné částky uvedené v odstavci 1 přiměřenou náhradu za veškeré náklady spojené s vymáháním, které tuto pevnou částku přesahují a které mu vznikly v souvislosti s opožděnou platbou dlužníka. Mezi tyto náklady by mohly patřit mimo jiné výdaje za pověření advokáta či za využití služeb společnosti vymáhající pohledávky. Ze záměru vyjádřeného ve směrnici tedy vyplývá, že přiznáním práva na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle nařízení vlády nemá být nahrazováno právo věřitele na náhradu nákladů právního zastoupení. Pro přiznání tohoto nároku není třeba předžalobní výzvy, neboť tyto nahrazované náklady představují zejména interní výdaje věřitele, které vznikají při kontrole dodržování smluvních závazků, např. náklady na vedení evidence pohledávek nebo náklady související s telefonickou, či písemnou urgencí dlužníka věřitelem. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Náklady řízení však byly přiznány pouze z částky 16 940 Kč, když náklady vzniklé s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, jsou pouze příslušenstvím. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 800 Kč (zaplacený soudní poplatek), -) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí 3 x 1 780 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 1 310,40 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 8 350,40 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).