17 C 3/2022-15 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 160 Kč jako součtu nezaplaceného televizního poplatku za měsíce září až prosinec 2019 a leden až prosinec 2020 v částkách po 135 Kč měsíčně. V žalobě uvedla, že žalovaný nesplnil svou povinnost podle zák. č. 348/2005 Sb. přihlásit se do evidence provozovatele televizního vysílání a platit televizní poplatek. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu, aby jí oznámil čestným prohlášením, že není poplatníkem televizního poplatku. Žalovaný tak neučinil, žalobkyně ho proto zařadila do evidence poplatníků. Žalovaný, ač byl řádně přihlášen do evidence, za uvedené měsíce nezaplatil ani po vyzvání žalobkyní a dluží celkem 2 160 Kč. Žalobkyně požadovala dále zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud rozhodoval bez nařízení jednání podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), žalovaný po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil ve stanovené lhůtě nesouhlas s tímto postupem, žalobkyně předem souhlasila. 3. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný nesplnil svou povinnost podle zák. č. 348/2005 Sb. přihlásit se do evidence provozovatele televizního vysílání a platit televizní poplatek. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu, aby jí oznámil čestným prohlášením, že není poplatníkem televizního poplatku. Žalovaný tak neučinil, žalobkyně ho proto zařadila do evidence poplatníků. Žalovaný dluží za měsíce září až prosinec 2019 a leden až prosinec 2020 v částkách po 135 Kč měsíčně. O zaplacení byl marně upomínán. 4. Žalovaný byl v obdobích, za které neplatil televizní poplatek, řádně přihlášeným poplatníkem podle § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. Z detailu dluhu žalovaného bylo prokázáno, že televizní poplatky nezaplatil za shora uvedené měsíce. Žalobkyně prokázala, že žalovaného upomínala. Podaná žaloba byla plně důvodná, proto soud uložil žalovanému podle § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. zaplatit žalobkyni 2 160 Kč. Žalovaný byl s platbami v prodlení, proto soud vyhověl návrhu žalobkyně a podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. jí přiznal právo na zákonný úrok z prodlení. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud žalobkyni přiznal toliko náhradu nákladů za vynaložený soudní poplatek ve výši 400 Kč, když ve shodě se závěry Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. [ústavní nález] a pod sp. zn. [ústavní nález] a zejména s odkazem na závěry vyslovené v rozhodnutí sp. zn. [ústavní nález] dospěl k závěru, že žalobkyni žádné jiné účelně vynaložené náklady v tomto řízení nevznikly. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu, tj. typizované žalobě, jednoduchosti případu (skutkové i právní) a bagatelní pohledávce uplatněný nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši stanovené vyhláškou č. 177/1996 Sb. měřítko účelnosti nenaplňuje. Ústavní soud opakovaně judikoval, že tam, kde k hájení svých práv je stát vybaven organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel stát na soukromé subjekty – advokáty a pokud tak učiní, není důvodu uznat tyto náklady řízení jako náklady účelně vynaložené. Je-li [anonymizováno] - ač její činnost nepochybně není výkonem veřejné moci - v převážné míře financována z televizních poplatků, je i na [anonymizováno] třeba klást vzhledem k jejímu výsadnímu postavení srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Tvoří-li tedy příjem z poplatků 90% z rozpočtu žalobkyně (viz rozhodnutí sp. zn. [ústavní nález] z výroční zprávy [anonymizováno] na rok 2012) vytrácí se racionální smysl právního zastoupení a je žádoucí a správné, aby si žalobkyně činnost spojenou se správou a vymáháním financí, zabezpečovala sama. [anonymizováno] si agendu televizních poplatků sama spravuje, spory o neuhrazené poplatky povětšinou a je tomu tak i v tomto případě, nevyžadují speciální znalosti, kterými by nedisponovali pracovníci Útvaru správy a vymáhání televizních poplatků. Je sice na žalobkyni jaká personální a jiná opatření přijme (např. i zastoupení advokátem), aby zajistila vymáhání a správu svých pohledávek, ale nelze systematicky prostřednictvím institutu nákladů řízení jako náhrady za kvalifikovanou (odbornou) pomoc ve sporu, generovat zisk bez zohlednění shora uvedeného a bez ohledu na skutečný obsah této pomoci. Taková soustavná činnost není odbornou ale ryze administrativní (faktickou) pomocí, na níž však nelze vztahovat principy a pravidla, která se uplatňují pro právní zastoupení v občanském soudním řízení. Žalobkyně se tak vystavuje tomu, že takto poskytnutá„ právní“ pomoc bude vážena kritériem účelnosti jako zákonnou podmínkou pro přiznání její náhrady proti neúspěšné straně, a že tomuto kritériu neobstojí jako v tomto případě. 6. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 věty prvé o.s.ř. 7. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. je odůvodnění tohoto rozsudku ve zkráceném znění.