17 C 33/2022-14 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 1 485 Kč jako součtu nezaplaceného televizního poplatku za měsíce únor až prosinec 2020 v částkách po 135 Kč měsíčně. V žalobě uvedla, že žalovaná nesplnila svou povinnost podle zák. č. 348/2005 Sb. přihlásit se do evidence provozovatele televizního vysílání a platit televizní poplatek. Žalobkyně zaslala žalované výzvu, aby jí oznámila čestným prohlášením, že není poplatníkem televizního poplatku. Žalovaná tak neučinila, žalobkyně ji proto zařadila do evidence poplatníků. Žalovaná, ač byla řádně přihlášena do evidence, za uvedené měsíce nezaplatila ani po vyzvání žalobkyní a dluží celkem 1 485 Kč. Žalobkyně požadovala dále zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud rozhodoval bez nařízení jednání podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), žalovaný po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil ve stanovené lhůtě nesouhlas s tímto postupem, žalobkyně předem souhlasila. 3. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaná nesplnila svou povinnost podle zák. č. 348/2005 Sb. přihlásit se do evidence provozovatele televizního vysílání a platit televizní poplatek. Žalobkyně zaslala žalované výzvu, aby jí oznámila čestným prohlášením, že není poplatníkem televizního poplatku. Žalovaná tak neučinila, žalobkyně ji proto zařadila do evidence poplatníků. Žalovaná dluží za měsíce únor až prosinec 2020 v částkách po 135 Kč měsíčně. O zaplacení byla marně upomínána. 4. Žalovaná byla v obdobích, za které neplatila televizní poplatek, řádně přihlášeným poplatníkem podle § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. Z detailu dluhu žalované bylo prokázáno, že televizní poplatky nezaplatila za shora uvedené měsíce. Žalobkyně prokázala, že žalovanou upomínala. Podaná žaloba byla plně důvodná, proto soud uložil žalované podle § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. zaplatit žalobkyni 1 485 Kč. Žalovaná byla s platbami v prodlení, proto soud vyhověl návrhu žalobkyně a podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. jí přiznal právo na zákonný úrok z prodlení. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud žalobkyni přiznal toliko náhradu nákladů za vynaložený soudní poplatek ve výši 400 Kč, když ve shodě se závěry Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2777/2011 a pod sp. zn. Pl. ÚS 25/12 a zejména s odkazem na závěry vyslovené v rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 3344/2012 dospěl k závěru, že žalobkyni žádné jiné účelně vynaložené náklady v tomto řízení nevznikly. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu, tj. typizované žalobě, jednoduchosti případu (skutkové i právní) a bagatelní pohledávce uplatněný nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši stanovené vyhláškou č. 177/1996 Sb. měřítko účelnosti nenaplňuje. Ústavní soud opakovaně judikoval, že tam, kde k hájení svých práv je stát vybaven organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel stát na soukromé subjekty – advokáty a pokud tak učiní, není důvodu uznat tyto náklady řízení jako náklady účelně vynaložené. Je-li [žalobce] - ač její činnost nepochybně není výkonem veřejné moci - v převážné míře financována z televizních poplatků, je i na [žalobce] třeba klást vzhledem k jejímu výsadnímu postavení srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Tvoří-li tedy příjem z poplatků 90% z rozpočtu žalobkyně (viz rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 3344/2012 z výroční zprávy [žalobce] na rok 2012) vytrácí se racionální smysl právního zastoupení a je žádoucí a správné, aby si žalobkyně činnost spojenou se správou a vymáháním financí, zabezpečovala sama. [žalobce] si agendu televizních poplatků sama spravuje, spory o neuhrazené poplatky povětšinou a je tomu tak i v tomto případě, nevyžadují speciální znalosti, kterými by nedisponovali pracovníci Útvaru správy a vymáhání televizních poplatků. Je sice na žalobkyni jaká personální a jiná opatření přijme (např. i zastoupení advokátem), aby zajistila vymáhání a správu svých pohledávek, ale nelze systematicky prostřednictvím institutu nákladů řízení jako náhrady za kvalifikovanou (odbornou) pomoc ve sporu, generovat zisk bez zohlednění shora uvedeného a bez ohledu na skutečný obsah této pomoci. Taková soustavná činnost není odbornou ale ryze administrativní (faktickou) pomocí, na níž však nelze vztahovat principy a pravidla, která se uplatňují pro právní zastoupení v občanském soudním řízení. Žalobkyně se tak vystavuje tomu, že takto poskytnutá„ právní“ pomoc bude vážena kritériem účelnosti jako zákonnou podmínkou pro přiznání její náhrady proti neúspěšné straně, a že tomuto kritériu neobstojí jako v tomto případě. 6. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 věty prvé o.s.ř. 7. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. je odůvodnění tohoto rozsudku ve zkráceném znění.