17 C 46/2022-14 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 2 607 Kč jako součtu nezaplaceného televizního poplatku za měsíce únor až prosinec 2020 a leden až září 2021 v částkách po 135 Kč měsíčně (únor 2020 v částce 42 Kč). V žalobě uvedla, že žalovaná splnila dne 1. 2. 2009 svou povinnost podle zák. č. 348/2005 Sb. přihlásit se do evidence provozovatele televizního vysílání a platit televizní poplatek, avšak za uvedené měsíce řádně nezaplatila ani po vyzvání žalobkyní a dluží celkem 2 607 Kč. Žalobkyně požadovala dále zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud rozhodoval bez nařízení jednání podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), žalovaný po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil ve stanovené lhůtě nesouhlas s tímto postupem, žalobkyně předem souhlasila. 3. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaná se dne 1. 2. 2009 přihlásila jako poplatník televizního poplatku. Žalovaná dluží za měsíce únor až prosinec 2020 a leden až září 2021 v částkách po 135 Kč měsíčně (únor 2020 v částce 42 Kč). O zaplacení byla marně upomínána. 4. Žalovaná byla v obdobích, za které neplatila televizní poplatek, řádně přihlášeným poplatníkem podle § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. Z detailu dluhu žalované bylo prokázáno, že televizní poplatky nezaplatila za shora uvedené měsíce. Žalobkyně prokázala, že žalovanou upomínala. Podaná žaloba byla plně důvodná, proto soud uložil žalované podle § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. zaplatit žalobkyni 2 607 Kč. Žalovaná byla s platbami v prodlení, proto soud vyhověl návrhu žalobkyně a podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. jí přiznal právo na zákonný úrok z prodlení. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud žalobkyni přiznal toliko náhradu nákladů za vynaložený soudní poplatek ve výši 400 Kč, když ve shodě se závěry Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2777/2011 a pod sp. zn. Pl. ÚS 25/12 a zejména s odkazem na závěry vyslovené v rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 3344/2012 dospěl k závěru, že žalobkyni žádné jiné účelně vynaložené náklady v tomto řízení nevznikly. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu, tj. typizované žalobě, jednoduchosti případu (skutkové i právní) a bagatelní pohledávce uplatněný nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši stanovené vyhláškou č. 177/1996 Sb. měřítko účelnosti nenaplňuje. Ústavní soud opakovaně judikoval, že tam, kde k hájení svých práv je stát vybaven organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel stát na soukromé subjekty – advokáty a pokud tak učiní, není důvodu uznat tyto náklady řízení jako náklady účelně vynaložené. Je-li [žalobce] - ač její činnost nepochybně není výkonem veřejné moci - v převážné míře financována z televizních poplatků, je i na [žalobce] třeba klást vzhledem k jejímu výsadnímu postavení srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Tvoří-li tedy příjem z poplatků 90% z rozpočtu žalobkyně (viz rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 3344/2012 z výroční zprávy [žalobce] na rok 2012) vytrácí se racionální smysl právního zastoupení a je žádoucí a správné, aby si žalobkyně činnost spojenou se správou a vymáháním financí, zabezpečovala sama. [žalobce] si agendu televizních poplatků sama spravuje, spory o neuhrazené poplatky povětšinou a je tomu tak i v tomto případě, nevyžadují speciální znalosti, kterými by nedisponovali pracovníci Útvaru správy a vymáhání televizních poplatků. Je sice na žalobkyni jaká personální a jiná opatření přijme (např. i zastoupení advokátem), aby zajistila vymáhání a správu svých pohledávek, ale nelze systematicky prostřednictvím institutu nákladů řízení jako náhrady za kvalifikovanou (odbornou) pomoc ve sporu, generovat zisk bez zohlednění shora uvedeného a bez ohledu na skutečný obsah této pomoci. Taková soustavná činnost není odbornou ale ryze administrativní (faktickou) pomocí, na níž však nelze vztahovat principy a pravidla, která se uplatňují pro právní zastoupení v občanském soudním řízení. Žalobkyně se tak vystavuje tomu, že takto poskytnutá„ právní“ pomoc bude vážena kritériem účelnosti jako zákonnou podmínkou pro přiznání její náhrady proti neúspěšné straně, a že tomuto kritériu neobstojí jako v tomto případě.. 6. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 věty prvé o.s.ř. 7. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. je odůvodnění tohoto rozsudku ve zkráceném znění.