20 C 101/2021-98 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala vyloučení všech movitých věcí pojatých do soupisu dne [datum] v exekuci vedené soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], pod sp. zn. [spisová značka]. 2. Žalovaná s uplatněným nárokem nesouhlasila, neboť exekutor již na základě jejího pokynu věci ze soupisu vyškrtl. 3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 4. Soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], rozhodl ve věci, kde jako povinný vystupuje [jméno] [příjmení], o nařízení exekuce prodejem movitých věcí (prokázáno exekučním příkazem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). Na základě tohoto exekučního příkazu soudní exekutor dne [datum] sepsal movité věci označené ve výroku tohoto rozsudku (prokázáno protokolem o soupisu a jeho přílohou). Žalobkyně se u exekutora domáhala vyškrtnutí shora označených movitých věcí ze soupisu; exekutor její návrh zamítl (prokázáno usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). [číslo jednací] návaznosti na podanou vylučovací žalobu dala žalovaná exekutorovi pokyn k vyškrtnutí movitých věcí ze soupisu (prokázáno podáním ze dne [datum]) a exekutor dle pokynu všechny movité věci ze soupisu vyškrtl (prokázáno usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). 5. Vzhledem k tomu, že shora zmíněnými důkazními prostředky byl skutkový stav objasněn v míře dostačující pro rozhodnutí ve věci, dalším důkazním návrhům soud nevyhověl. 6. Podle § 267 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. 7. Podle § 68 odst. 1 věty první, odst. 3 věty první zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) ten, jemuž svědčí právo k věci, které nepřipouští exekuci (dále jen„ navrhovatel“) může podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu. Exekutor vždy vyškrtne věc ze soupisu, souhlasí-li s tím oprávněný. 8. Soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nárok žalobkyně byl již uspokojen rozhodnutím exekutora o vyškrtnutí ze soupisu všech movitých věcí, kterých se týká i nyní projednávaná žaloba. V exekuci prodejem movitých věcí připadá v úvahu dvojí způsob excindace – vyškrtnutí ze soupisu, které přísluší soudnímu exekutorovi, nebo vyloučení věcí z exekuce, které přísluší soudu v rámci řízení dle části třetí o.s.ř. I přes terminologickou odlišnost směřují obě cesty ke stejnému výsledku (§ 68 odst. 7 exekučního řádu). Za situace, kdy již byly věci ze soupisu vyškrtnuty (neslouží již nadále jako prostředek k uspokojení pohledávky oprávněné vůči povinnému), je de facto vyčerpán předmět tohoto řízení. Soud nemůže„ zdvojit“ rozhodnutí exekutora, který je již vázán svým vlastním rozhodnutím o vyškrtnutí věcí ze soupisu, jenž je také bez dalšího titulem pro vydání vyškrtnutých věcí žalobkyni. 9. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Judikatura odkazovaná žalobkyní (např. usnesení ÚS ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]) není přiléhavá, neboť se vztahuje k aplikaci § 146 odst. 2 o.s.ř. při zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby. Rozhodujícím kritériem je v takových případech zavinění na zastavení řízení (zda ke zpětvzetí došlo na základě chování žalovaného). Žalobkyně měla možnost reagovat na rozhodnutí exekutora o vyškrtnutí věcí ze soupisu zpětvzetím žaloby; pokud se ale v souladu s dispoziční zásadou rozhodla pokračovat v řízení až do meritorního rozhodnutí, musela počítat s tím, že soud bude o náhradě nákladů řízení rozhodovat dle míry úspěchu či neúspěchu ve věci. 10. Soud však shledal důvod pro uplatnění § 150 o.s.ř. a náhradu nákladů řízení žalované nepřiznal. Vzhledem k tomu, že žalovaná sama náhradu odmítla, neměl soud za potřebné ji na možnost nepřiznání náhrady upozorňovat. Je pravdou, že žalobkyně (zvlášť když se nechala zastoupit advokátem) mohla vzít žalobu zpět, a zavinění na zastavení řízení by v takovém případě nebylo na její straně. Soud však zohlednil skutečnost, že se žalobkyně pokusila dosáhnout vyloučení věci nejprve následně zamítnutým návrhem na jejich vyškrtnutí a že žalovaná reagovala v exekuci až na zde podanou vylučovací žalobu. Veškeré náklady řízení vznikly žalované před vydáním rozhodnutí exekutora o vyškrtnutí věcí ze soupisu. Přiznání náhrady nákladů řízení žalované by bylo za této situace vůči žalobkyni nespravedlivé.