20 C 14/2021-140 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se včas podanou žalobou domáhala určení, že je dědičkou po zůstaviteli prof. Ing. [jméno] [příjmení], CSc., narozeném [datum], naposled bytem [adresa žalované], zemřelém dne [datum] ze závěti sepsané dne [datum] notářským zápisem JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. NZ [číslo] a že první žalovaná není dědičkou po zůstaviteli, dále určení, že druhá a třetí žalovaná nejsou dědičkami po zůstaviteli ze závěti ze dne [datum]. Namítla, že zůstavitel vlastní rukou nesepsal a nepodepsal závěť ze dne [datum]. 2. Žalované s uplatněným nárokem nesouhlasily, trvaly na pravosti závěti ze dne [datum]. 3. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Zůstavitel zemřel dne [datum] (viz úmrtní list). Soudní komisař zjistil obsah závěti sepsané dne [datum] formou notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení], notářky v [anonymizována dvě slova], sp. zn. NZ [číslo], [spisová značka] (viz protokol). Ze zmíněného notářského zápisu vyplývá, že zůstavitel povolal jako univerzálního dědice svou manželku [celé jméno žalované]. Dcerám zůstavitele coby nepominutelným dědičkám se mělo dle závěti dostat čtvrtiny zákonného dědického podílu ve smyslu § 1643 odst. 2 o. z. Dále soudní komisař zjistil obsah rukou psané závěti ze dne [datum], podle níž byla jako univerzální dědic povolána vnučka zůstavitele, první žalovaná. Spolu s ní se měly stát dědičkami, avšak pouze v rozsahu čtvrtiny zákonného dědického podílu ve smyslu § 1643 odst. 2 o. z. dcery zůstavitele, druhá a třetí žalovaná (viz protokol a závěť). Usnesením ze dne 25. 11. 2020, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moc dne [datum] soudní komisař vyzval žalobkyni, aby podala žalobu na určení, že je dědičkou po zůstaviteli, ze závěti ze dne [datum] sepsané notářským zápisem JUDr. [jméno] [příjmení] pod NZ [číslo] a zároveň, že pozůstalá vnučka zůstavitele [jméno] [celé jméno žalované] [datum narození] není dědičkou po zůstaviteli, nebo žalobu na určení, že je dědičkou po zůstaviteli s právem na celý její zákonný podíl podle zákonné dědické posloupnosti tedy s právem na 1/3 (slovy: jednu třetinu) pozůstalosti. Ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví vypracovaného JUDr. [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že závěť ze dne [datum] je psaná vlastní rukou zůstavitele a opatřená jeho vlastnoručním podpisem. Znalecký posudek považuje soud za úplný a logicky odůvodněný. Znalec se podrobně vypořádal s jednotlivými podklady, které použil k porovnání písma zůstavitele a jasným způsobem osvětlil své úvahy ohledně použitého stylu písma, který by se na první pohled mohl zdát pro zůstavitele neobvyklý. Je zcela na uvážení soudního znalce, jaké podklady při zpracování posudku využije, neboť jen on může při své odbornosti posoudit, které z podkladů jsou pro zodpovězení zadaných otázek relevantní a dostačující. Odůvodnění znaleckých závěrů nevyvolává pochybnosti stran dostatečnosti použitých podkladů. Soud s ohledem na úroveň posudku neměl za potřebné vyslýchat znalce, s čímž souhlasili i účastníci řízení; na názoru soudu nic nezměnily ani připomínky žalobkyně vznesené až při jednání. 4. Podle § 1533 o. z. kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše. 5. Žalobkyně se v první řadě domáhala určení, že je dědičkou ze starší závěti, kterou zůstavitel pořídil formou notářského zápisu, a že první žalovaná není dědičkou po zůstaviteli. Žalobkyni se v řízení nepodařilo vyvrátit pravost novější závěti psané rukou; starší závěť pořízená formou notářského zápisu byla tou novější zrušena (§ 1575 odst. 2 o. z.). Soud proto žalobu na určení dědického práva dle závěti ze dne [datum] zamítl. 6. Dále žalobkyně učinila předmětem řízení určení dědického práva druhé a třetí žalované ve vztahu k novější závěti psané rukou. Jak je naznačeno již v předchozím odstavci, pravost této rukou psané závěti soud posuzoval jako předběžnou otázku ve vztahu k prvnímu žalobnímu návrhu. Přesvědčení žalobkyně o neúplnosti poučení o podobě žaloby, které jí poskytl soudní komisař, je mylné. Již úspěch prvního žalobního návrhu by soudnímu komisaři dostačoval k rozhodnutí dle § 170 odst. 3 z.ř.s. V rozsahu, v jakém žaloba přesahuje poučení podané soudním komisařem, bylo na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala naléhavý právní zájem na požadovaném určení (§ 80 o.s.ř.). Ten zde s ohledem na shora uvedené dán není, proto soud žalobu zamítl i v této části. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož je žalobkyně povinna nahradit náklady řízení plně úspěšným žalovaným. 8. První a druhá žalovaná nebyly v řízení zastoupeny, náleží jim proto paušální náhrada dle § 151 odst. 3 ve spojení s § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Každé z nich přísluší náhrada po [částka] za vyjádření k žalobě, přípravu na jednání a účast u dvou jednání. Soud jim přiznal i hotové výdaje spočívajícím v cestovném dle doložených jízdních dokladů. První žalovaná vynaložila na cestu hromadnou dopravou k jednání konanému dne [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět [částka]. Druhá žalovaná vynaložila na cestu hromadnou dopravou k jednání konanému dne [datum] na trase [obec] - [obec] – [obec] celkem [částka] a na cestu hromadnou dopravou k jednání konanému dne [datum] na trase [obec] – [obec] [částka]. 9. Třetí žalované soud přiznal náhradu nákladů zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Tarifní hodnotou je částka [částka] dle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu. Žalobkyně uplatnila dva samostatné (byť související) nároky, jejichž spojení není stanoveno zákonem. Nejedná se o dědickou věc ve smyslu § 8 odst. 7 advokátního tarifu, ale o specifický případ určení práva; krom toho hodnota zůstavitelova majetku z obsahu spisu nevyplývá a její zjišťování značně přesahuje rámec tohoto řízení. Soud přiznal žalované odměnu zástupkyně za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast u dvou jednání) po [částka] dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu, náhradu hotových výdajů po [částka] za každý z úkonů dle § 13 odst. 1, odst. 4 o.s.ř. a náhradu za 12 půlhodin promeškaného času po [částka] dle § 14 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu za cesty k jednáním a k nahlížení do spisu. Samotné nahlížení do spisu (realizované dne [datum] Mgr. [jméno] [příjmení] na základě plné moci) lze podřadit pod převzetí a přípravu zastoupení, proto za něj odměna a paušální náhrada hotových výdajů přiznány nebyly. Cestovné a náhrada za promeškaný čas však jdou nad rámec paušální náhrady a nelze je považovat za neúčelné, proto byla v tomto rozsahu žalované náhrada přisouzena. Při průměrné spotřebě 7,3 l benzinu na 100 km a při ujeté vzdálenosti 90 km dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve znění účinném do 18. 10. 2021 činí cestovné [částka]. Dále bylo přiznáno cestovné za cesty k jednáním konaným dne [datum] a dne [datum]. V prvním případě je výše cestovného stejná jako u nahlížení do spisu, tj. [částka]. Ve druhém případě soud vyšel z vyhlášky č. 511/2021 Sb., podle které cestovné činí [částka]. 10. Stát v této věci platil nad rámec žalobkyní složené zálohy znalečné za posudek z oboru písmoznalectví ve výši [částka]. Podle § 148 odst. 1 je žalobkyně, která byla v řízení neúspěšná, povinna nahradit státu jím vynaložené náklady. Z obsahu spisu nevyplývá, že by u žalobkyně existovaly předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.