20 C 19/2022-16 — Okresní soud v Kolíně

Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 540 Kč s úrokem z prodlení z titulu dlužných televizních poplatků za měsíce červenec, říjen, listopad a prosinec roku 2020 po 135 Kč měsíčně. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena. Soud rozhodl v souladu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) bez nařízení jednání. Žalobkyně výslovně souhlasila s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání; souhlas žalované se podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá, neboť nereagovala na výzvu k vyjádření k navrženému postupu. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě listin předložených účastníky. Z účastníky předložených listin učinil soud následující skutkový závěr: Žalovaná se od listopadu 2012 přihlásila jako poplatník televizního poplatku. Žalobkyně upomínala žalovanou o zaplacení poplatku upomínkami ze dne [datum] a [datum] zaslanými na adresu [obec a číslo]. Podle § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 zák. č. 348/2005 Sb. měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 věta prvá uvedeného zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Tím, že žalovaná svůj dluh nezaplatila v termínu splatnosti, dostala se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud žalobkyni zákonný dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení, která odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku, v částce 400 Kč, částce 100 Kč coby paušální náhradě nezastoupeného účastníka (§ 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) a v částce 21 Kč představující náhradu daně z přidané hodnoty. Ostatní žalobkyní uplatněné náklady řízení (odměna za zastoupení advokátem) nemá soud za účelně vynaložené. V podrobnostech soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, s jehož argumentací se soud plně ztotožňuje. Je-li žalobkyně výlučným příjemcem televizních poplatků, které tvoří nezanedbatelnou část jejích příjmů, lze po ní spravedlivě požadovat, aby své interní pracovní postupy a organizační strukturu nastavila tak, že bude s to sama soudně uplatňovat nároky z titulu televizního poplatku. Pokud by žalobkyně nebyla v řízení o žalobě zastoupena advokátem a úkony spojené s vedením soudního řízení by zajišťovala pomocí vlastních zaměstnanců, neměla by nárok na náhradu nákladů zastoupení. Tím, že tuto agendu smluvně předala advokátovi, hodlá žalobkyně snižovat své náklady na soudní uplatnění nároků. Jednak tím zcela eliminuje vlastní mzdové náklady, které by musela vynaložit na zaměstnance pověřené jednáním za ni v soudním řízení (jde o proces označovaný v oblasti řízení lidských zdrojů a managementu jako outsourcing), jednak náklady na zastoupení advokátem jí mají být kompenzovány přiznáním náhrady odměny za zastupování. Tato ekonomická strategie se ovšem příčí účelu § 142 o. s. ř., jehož ratio nespočívá v tom, aby umožňoval optimalizaci ekonomických procesů uvnitř žalobkyně. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvod k jejich prodloužení.