20 C 25/2022-17 — Okresní soud v Kolíně

Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 4 455 Kč s úrokem z prodlení z titulu dlužných televizních poplatků za období od ledna 2019 do září 2021 po 135 Kč měsíčně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena. Soud rozhodl v souladu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) bez nařízení jednání. Žalobkyně výslovně souhlasila s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání; souhlas žalovaného se podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá, neboť nereagoval na výzvu k vyjádření k navrženému postupu. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě listin předložených účastníky. Z účastníky předložených listin učinil soud následující skutkový závěr: Žalovaný se od srpna 2005 přihlásil jako poplatník televizního poplatku. Žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení poplatku upomínkou ze dne [datum], která byla zaslána na adresu [adresa žalovaného]. Podle § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 zák. č. 348/2005 Sb. měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Podle § 7 odst. 2 věta prvá uvedeného zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud žalobkyni zákonný dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení, která odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku, v částce 400 Kč, částce 100 Kč coby paušální náhradě nezastoupeného účastníka (§ 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) a v částce 21 Kč představující náhradu daně z přidané hodnoty. Ostatní žalobkyní uplatněné náklady řízení (odměna za zastoupení advokátem) nemá soud za účelně vynaložené. V podrobnostech soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, s jehož argumentací se soud plně ztotožňuje. Je-li žalobkyně výlučným příjemcem televizních poplatků, které tvoří nezanedbatelnou část jejích příjmů, lze po ní spravedlivě požadovat, aby své interní pracovní postupy a organizační strukturu nastavila tak, že bude s to sama soudně uplatňovat nároky z titulu televizního poplatku. Pokud by žalobkyně nebyla v řízení o žalobě zastoupena advokátem a úkony spojené s vedením soudního řízení by zajišťovala pomocí vlastních zaměstnanců, neměla by nárok na náhradu nákladů zastoupení. Tím, že tuto agendu smluvně předala advokátovi, hodlá žalobkyně snižovat své náklady na soudní uplatnění nároků. Jednak tím zcela eliminuje vlastní mzdové náklady, které by musela vynaložit na zaměstnance pověřené jednáním za ni v soudním řízení (jde o proces označovaný v oblasti řízení lidských zdrojů a managementu jako outsourcing), jednak náklady na zastoupení advokátem jí mají být kompenzovány přiznáním náhrady odměny za zastupování. Tato ekonomická strategie se ovšem příčí účelu § 142 o. s. ř., jehož ratio nespočívá v tom, aby umožňoval optimalizaci ekonomických procesů uvnitř žalobkyně. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvod k jejich prodloužení.