6 C 100/2022-14 — Okresní soud v Kolíně

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 5 646 Kč jako dluhu za dodávku elektřiny dodané na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené mezi účastníky do odběrného místa sjednaného ve smlouvě. Žalobkyně vystavila za dodanou elektřinu vyúčtování [číslo] které žalovaná neuhradila včas a následně ani po upomínkách. Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dluhu, tedy od 20. 8. 2021, do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Podle § 115a o.s.ř. bylo rozhodnuto bez projednání věci na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně doložila ke svému nároku smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 20. 1. 2020 č. SoSSE/766359, vyúčtování dodávek elektřiny [číslo] ze dne 2. 8. 2021, upomínku a předžalobní upomínku. Z těchto listin má soud za prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 20. 1. 2020 výše uvedenou smlouvu, na základě které dodávala žalované elektřinu do odběrného místa [ulice a číslo], [obec a číslo] - [část obce]. Za odběr elektřiny v období od 23. 10. 2020 do 1. 8. 2021 vystavila žalobkyně výše uvedené vyúčtování na částku 5 646 Kč splatnou dne 19. 8. 2021. Tato částka představuje rozdíl mezi cenou za spotřebovanou elektřinu a zaplacenými zálohami za uvedené období. Žalovaná byla o zaplacení ceny za elektřinu upomínána. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně uzavřela se žalovanou kupní smlouvu ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon) a § 2079 násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Žalobkyně dodávala žalované elektřinu do odběrného místa [ulice a číslo], [obec a číslo] – [část obce], za kterou však žalovaná dluží výše uvedenou částku. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaná dodávky elektřiny uhradila. Nárok na úrok z prodlení je odůvodněn ust. § 1970 o.z. č. 89/2013 Sb. a vl. nař. č. 351/2013 Sb. Žalobkyni rovněž vzniklo právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a paušálních nákladů řízení za dva úkony (výzva k plnění a návrh ve věci samé) po 100 Kč dle § 2 odst. 2 vyhl. č. 254/2015 Sb.