6 C 25/2022-14 — Okresní soud v Kolíně

Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení 1 682 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 21. 11. 2020 byl žalovaný při řízení motorového vozidla kontrolován hlídkou Policie ČR a měl pozitivní výsledek orientačního testu na návykové látky. Vzhledem k pozitivnímu výsledku byl žalovaný převezen do [nemocnice] [anonymizována dvě slova] k vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu. Vyšetřením byla prokázána u žalovaného přítomnost návykové látky. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení nákladů spojených s vyšetřením ve výši 1 682 Kč, kdy částka se sestává z klinického vyšetření ve výši 1 562 Kč a dopravy do zdravotnického zařízení ve výši 120 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se účastníci nevyjádřili, proto má soud za to, že nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud dospěl k tomuto skutkovému závěru: Dne 21. 11. 2020 byl žalovaný příslušníky Policie České republiky dopraven služebním vozidlem do [nemocnice] [anonymizována dvě slova], neboť žalovaný měl pozitivní výsledek orientačního testu na návykové látky. Vyšetřením bylo prokázáno, že žalovaný má pozitivní nález na amfetaminy. Žalobkyně vynaložila v souvislosti s převozem žalovaného částku 120 Kč a za klinické vyšetření částku 1 562 Kč. Žalovaný byl vyzýván k úhradě uvedených částek. Po provedeném dokazování má soud za to, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně v souladu s § 24 zák. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, vyúčtovala žalovanému náklady spojené s odborným lékařským vyšetřením a s přepravou žalovaného k lékařskému vyšetření v celkové výši 1 682 Kč, které žalovaný na výzvu žalobkyně neuhradil. Soud proto uložil žalovanému povinnost dlužnou částku žalobkyni zaplatit spolu se zákonným úrokem z prodlení tak, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno (§ 1970 obč. zák., § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb). Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za tři úkony po 100 Kč, celkem 300 Kč. Výrok o povinnosti žalovaného zaplatit České republice soudní poplatek na uvedený účet zdejšího soudu ve výši 1 000 Kč má oporu v ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., neboť žalobkyně je od soudních poplatků osvobozena a podle úspěchu ve věci přechází povinnost platit poplatek na žalovaného. Výše poplatku byla stanovena dle položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř.