7 C 16/2022-28 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 3 143 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobce a ceník služeb. Na základě smlouvy se žalobce zavázal poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací včetně souvisejících služeb a žalovaný se zavázal žalobci za tyto služby řádně a včas platit sjednané ceny. Žalovaný však ceny za poskytnuté služby nehradil řádně a včas. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží žalobci za poskytnuté služby třetích stran a na podmíněné slevě za zařízení žalovanou částku, kterou ani přes výzvu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. Žalobce projevil souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, a proto má soud za to, že s tímto postupem souhlasí a nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. V této věci je dána pravomoc soudu a nikoliv Českého telekomunikačního úřadu, který podle § 129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě (viz např. usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. Konf 99 [číslo], ze dne [datum], sp. zn. Konf [číslo], ze dne [datum], sp. zn. Konf 10 [číslo]). Služby třetích stran odpovídají tzv. službám obsahu ve smyslu § 2 písm. n) zákona číslo 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, které dle stejného ustanovení nejsou službami elektronických komunikací. Ohledně slevy na zařízení se pak jedná o nárok z kupní smlouvy. 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 6. Mezi účastníky došlo dne [datum] k uzavření účastnické smlouvy [číslo] pro tel. [číslo] Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a žalovaný se zavázal žalobci za tyto služby platit řádně sjednanou a vyúčtovanou cenu. Součástí účastnické smlouvy bylo ujednání o kupní smlouvě na zařízení Nokia 4.2 - černý za kupní cenu 4 989 Kč, přičemž žalovanému byla poskytnuta podmíněná sleva ve výši 3 000 Kč. Žalovaný porušil své povinnosti, když přestal hradit vyúčtování za poskytnuté služby včetně služeb třetích stran. Žalobce žalovanému vyúčtoval cenu za poskytnuté služby fakturou [číslo] (za období [datum] – [datum]) ze dne [datum] ve výši 162 Kč se splatností dne [datum], z toho 23 Kč za služby třetích stran. Dále žalobce žalované vyúčtoval cenu za poskytnuté služby fakturou [číslo] za období [datum] – [datum]) ze dne [datum] ve výši 1 433 Kč se splatností dne [datum], z toho 19 Kč za služby třetích stran. Dále byla žalovanému vyúčtována cena za poskytnuté služby fakturou [číslo] (za období [datum] – [datum]) ze dne [datum] ve výši 2 235 Kč se splatností dne [datum], z toho 101 Kč za služby třetích stran. Žalovaný nehrazením vyúčtování porušil smluvní podmínky a ztratil tak nárok na podmíněnou slevu na zařízení. Žalobce proto vrubopisem [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum] doúčtoval podmíněnou slevu ve výši 3 000 Kč. Žalovaný uvedené faktury neuhradil a za služby třetích stran a neuhrazenou slevu za zařízení tak dluží žalobci částku 3 143 Kč. Žalobce dne [datum] vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. 7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že v souladu s ust. § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických telekomunikacích, v platném znění, uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. 8. Poskytnutí technického zařízení pak soud posoudil jako kupní smlouvu dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Dle § 2079 odst. 1 o.z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 9. Za shora uvedeného, kdy bylo prokázáno, že nárok žalobce je důvodný, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný na žalovanou částku něčeho uhradil. Tím, že žalovaný dlužné částky (faktury) nezaplatil v termínech splatnosti, dostal se tak dny následujícími po dnech splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud žalobci zákonný dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb., a to z příslušných částek ode dnů následujících po dnech splatnosti jednotlivých faktur. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrada za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), dále 600 Kč (3 x 200 Kč) za advokátem učiněné tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu („a.t.“), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.t.) dle 14b odst. 1 bod 1 a.t.; 300 Kč (3 x 100 Kč) za tři paušální náhrady hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a 189 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem tak má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Soud přiznal náklady dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu („a.t.“), neboť soudu je z jeho činnosti známo, že žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech týkajících se služeb třetích stran či neuhrazených splátek za technická zařízení opakovaně podává žaloby (návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu) na ustáleném vzoru s předmětem plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč Tyto žaloby se liší pouze v datech uzavření smluv, výši dlužných částek, čísly vyúčtování apod.