7 C 185/2022-22 — Okresní soud v Kolíně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 457 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V žalobě uvedla, že dne [datum] převezla žalovaného do [nemocnice], s čímž měla náklady na dopravu ve výši 37 Kč. Dále na základě faktur uhradila [nemocnice] Pardubického kraje a.s. částku 770 Kč za odběr vzorku biologického materiálu žalovaného a částku 1 650 Kč za rozbor tohoto vzorku. Žalobkyně žalovaného marně vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši 2 457 Kč dopisem ze dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud rozhodoval bez nařízení jednání podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), když žalovaný po výzvě soudu nevyjádřil ve stanovené lhůtě nesouhlas s tímto postupem (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že dne [datum] hlídka Policie České republiky kontrolovala osobu žalovaného jako řidiče jedoucího vozidla, žalovaný se podrobil provedení zkoušky na přítomnost návykových látek s pozitivním výsledkem a byl proto policií převezen k lékařskému vyšetření a odběru biologického materiálu do [nemocnice] Pardubického kraje, a.s (konkrétně do [nemocnice]). Žalovaný byl v nemocnici vyšetřen a bylo provedeno jeho toxikologické vyšetření s pozitivním výsledkem na přítomnost návykové látky. Žalobkyni vznikly náklady s dopravou žalovaného na vyšetření ve výši 37 Kč a náklady na vyšetření žalovaného (odběr a rozbor) v částce 2 420 Kč, když takovou částku za vyšetření nemocnice žalobkyni fakturovala dvěma fakturami, a to č. FV [číslo] [tel. číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum]. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky 2 457 Kč výzvou ze dne [datum]. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zajistila převoz žalovaného do zdravotnického zařízení, kde se podrobil vyšetření a odběru pro podezření, že řídil vozidlo pod vlivem návykové látky, žalobkyni vznikly s tímto převozem náklady na dopravu a vyšetření celkem v částce 2 457 Kč, odběr prokázal pozitivitu na přítomnost návykové látky, žalovaný je proto podle § 24 odst. 1, 2, 5 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, povinen uhradit náklady převozu, které žalobkyně měla ve výši 2 457 Kč a soud proto žalobě zcela vyhověl. Protože žalovaný je po výzvě žalobkyní v prodlení se zaplacením a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zákonné úroky z prodlení, soud podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. uložil žalovanému zaplatit i zákonný úrok z prodlení z žalované částky od [datum] do zaplacení. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu vzniklých nákladů řízení, a to 600 Kč za dva úkony po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Výrok o uložení povinnosti žalovanému zaplatit soudní poplatek je odůvodněn ustanovením § 2 odst. 3 a § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když žalobkyně je osvobozena od poplatku podle § 11 odst. 2 písm. a) tohoto zákona. Jeho výše byla stanovena v souladu s § 6 odst. 1 tohoto zákona dle položky 2. 1 a) Sazebníku soudních poplatků. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., když soud neshledal důvod k jinému postupu. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje tento rozsudek odůvodnění ve zkráceném znění.