7 C 215/2022-17 — Okresní soud v Kolíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 012 Kč z titulu dlužného jízdného a přirážky k jízdnému z hromadné dopravy provozované předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], když žalovaný dne [datum] cestoval vlakem bez řádné jízdenky. Pohledávka byla žalobkyni postoupena, což bylo žalovanému oznámeno. Dále požadovala žalobkyně zákonný úrok z prodlení. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. Soud rozhodoval bez nařízení jednání podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), žalovaný po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil ve stanovené lhůtě nesouhlas s tímto postupem. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný se dne [datum] při cestě vlakem ČD [číslo] směr [obec] zastávka neprokázal dopravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem, o čemž byl proveden zápis, a žalovaný byl vyzván k zaplacení jízdného ve výši 12 Kč a přirážky k jízdnému 1 000 Kč dle tarifu a smluvních podmínek přepravce. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou ze dne [datum] žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. V projednávaném případě žalovaný cestoval hromadnou dopravou provozovanou předchůdcem žalobkyně bez platného jízdního dokladu a tato skutečnost byla zjištěna přepravní kontrolou. Žalovanému vznikla proto povinnost zaplatit jízdné 12 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč stanovenou v přepravních podmínkách platných v den, kdy došlo k této skutečnosti za každou takovou jízdu. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni a žalovanému byla tato skutečnost oznámena. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni za jízdu bez jízdního dokladu částku 1 012 Kč. Podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“) a § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. uložil soud žalovanémz zaplatit i zákonný úrok z prodlení z požadované částky. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, má proto právo na náhradu vzniklých nákladů řízení, a to: odměnu za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 200 Kč dle §14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 písm.a) o.s.ř. v částce 189 Kč Celkem tak byly žalobkyni přiznány náklady ve výši 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje tento rozsudek odůvodnění ve zkráceném znění.