9 C 231/2021-63 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně, která je ze zákona příjemcem příspěvku placeného vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že žalovaný byl v období od [datum] do [datum] vlastníkem vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], se zdvihovým objemem válců motoru od 1 350 cm3 do 1 850 cm3 a od [datum] do [datum] vozidla [registrační značka] [příjmení]: [anonymizováno], se zdvihovým objemem válců motoru od 1 350 cm3 do 1 850 cm3, bez sjednaného povinného pojištění. Z tohoto titulu je tak povinen žalobkyni zaplatit příspěvek ve výši 47 Kč za jeden den provozu dle ust. § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tj. 129x 47 Kč a 146x 47Kč, tedy celkem 13 525 Kč) a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve výši 2x 300 Kč. Žalovaný byl k zaplacení žalobkyní vyzván, a to i opakovaně, na pohledávku neuhradil však ničeho. 2. Žalovaný při jednání k věci uvedl, že by chtěl zažalovanou částku splácet ve splátkovém kalendáři, je schopen splácet částku 2 000 Kč měsíčně. K druhému vozidlu [registrační značka] uvedl, že ho kupoval v autobazaru, nebylo převedeno a před rokem a půl vozidlo prodal nějaké slečně. 3. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), a to po opakovaných výzvách soudu, účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 4. Žalovaný byl v období od [datum] do [datum] vlastníkem vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], se zdvihovým objemem válců motoru od 1 350 cm3 do 1 850 cm3, jako vlastník a provozovatel byl po celou dobu zapsán v registru vozidel (prokázáno výpisy z registru silničních vozidel na uvedené vozidlo v období roku 2020). V období od [datum] do [datum] byl žalovaný vlastníkem i vozidla [registrační značka] [příjmení]: [anonymizováno], se zdvihovým objemem válců motoru od 1 350 cm3 do 1 850 cm3, jak prokazuje faktura autobazaru [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [jméno] ze dne [datum] vystavená na vozidlo [registrační značka] včetně příjmového dokladu na částku 23 000 Kč vystaveného týmž prodejcem. Jako vlastník a provozovatel je vedena od roku 2017 osoba odlišná od žalovaného, k řádnému přepisu nedošlo ani při koupi žalovaným ani poté po tvrzeném prodeji žalovaným, ke kterému však dle jeho vlastního tvrzení došlo až po zažalovaném období. Žalovaný tak minimálně po zažalované období vlastníkem byl a byl tak povinen sjednat povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Že povinné pojištění nebylo sjednáno, žalovaný nesporoval. Žalobkyně opakovaně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku nepojištěných a upomínku zaslala na adresu žalovaného. Po opakovaných výzvách soudu žalobkyně předložila doklady prokazující splnění zákonné lhůty k jednoho roku u obou vozidel, když u vozidla [registrační značka] byla první výzva odeslána [datum], další [datum] a předžalobní upomínka [datum] (prokázáno upomínkami včetně podacích lístků, dodejek a výstupů z webu České pošty), u vozidla [registrační značka] byl upomínán žalovaný dne [datum] (prokázáno upomínkou a relací pošty o odeslání z téhož dne), dále v dubnu a květnu 2021 (rovněž prokazuje text výzev z [datum] a [datum]), tedy vždy do jednoho roku po vzniku povinnosti. 5. Po právní stránce soud postupoval dle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), dle něhož vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 zákona, tj. mít sjednané pojištění odpovědnosti. Dle § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 zákona je pak osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle ust. § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, činí denní sazba příspěvku za osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru od 1 350 cm3 do 1 850 cm3 včetně částku 47 Kč. Dle § 2a vyhlášky výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí částku 300 Kč. Dle ust. § 4 odst. 6 zákona povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. 6. Za shora uvedeného, kdy bylo prokázáno, že žalovaný byl v předmětném období vlastníkem nebo provozovatelem vozidel, ke kterým nebylo uzavřeno zákonné pojištění odpovědnosti za škodu, je tak povinen uhradit zákonný příspěvek nepojištěných žalobkyni a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Proto soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku. Protože žalovaný nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. O příslušenství rozhodl soud podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první za středníkem o.s.ř., a povolil žalovanému vzhledem k finanční situaci splátky ve výši tak, aby se žalobci dostalo plnění maximálně ve lhůtě do jednoho roku od právní moci rozsudku, a to včetně příslušenství a nákladů řízení. S přihlédnutími ke všem okolnostem případu toto prodloužení nebude znamenat zásadnější zásah do práv žalobkyně ani neadekvátní zvýhodnění dlužníka, když žalobkyni se plnění dostane v přiměřené lhůtě. Dojde-li ke ztrátě lhůt (ztrátě výhody splátek), je žalobkyně oprávněna žádat po žalovaném pro nesplnění (řádně a včas) byť i jen jediné splátky okamžité zaplacení celé pohledávky. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 800 Kč (zaplacený soudní poplatek), -) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby. Pro úplnost soud závěrem dodává, že za další úkony po podání návrhu soud žalobkyni odměnu nepřiznal, neboť úkony nemá za účelné. Veškerá tvrzení (kdo je vlastníkem/provozovatelem vozidla, na základě jakých skutečností a prokázání včasné výzvy) měla být uplatněna a důkazy předloženy již s podáním žaloby a úkony žalobkyně v reakci na opakované výzvy soudu ke splnění povinností tvrzení a důkazních nelze přičítat, ač v řízení v důsledk