9 C 37/2021-94 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně, která je ze zákona příjemcem příspěvku placeného vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení zažalované částky s tím, že žalovaná byla v období od [datum] do [datum] vlastníkem, resp. provozovatelem vozidla [registrační značka], [příjmení] [anonymizováno], se zdvihovým objemem válců motoru od 1 000 cm3 do 1 350 cm3, bez sjednaného povinného pojištění. Z tohoto titulu je tak povinna žalobkyni zaplatit příspěvek ve výši [částka] za jeden den provozu dle ust. § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tj. 310 x [částka], tedy celkem [částka]) a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve výši [částka]. Žalovaná byla k zaplacení žalobkyní vyzvána, na pohledávku neuhradila však ničeho. 2. Žalovaná k věci samé uvedla, že není vlastníkem ani provozovatelem vozidla [registrační značka], [příjmení] [anonymizováno], a nikdy jím ani nebyla. K podání doložila přiznání k silniční dani, ve kterém předmětné vozidlo nebylo nikdy zahrnuto do účetnictví a nikdy nevykazovala spotřebu pohonných hmot jako provozovatel. V žalobě uváděná pojistná smlouva, která má prokazovat vlastnictví žalované, byla sjednána pouze z důvodu úvahy zakoupení předmětného vozidla, pro zajištění jeho převozu, ale k samotné koupi nikdy nedošlo. Žalovaná navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout. 3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila s tím, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti na základě předložených důkazů. Žalobkyně se tak současně svou neúčastí u prvního jednání ve věci připravila o možnost být poučena o nutnosti doplnit rozhodné skutečnosti a navrhnout důkazy je prokazující ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), které se dostává účastníkům zásadně při jednání. A to především k nedostatečnému tvrzení týkající skutečnosti, zda to byla žalovaná, kdo byl v předmětném období provozovatelem/vlastníkem předmětného vozidla. Obsah pojistné smlouvy v tomto směru nedává dostatečnou odpověď – je uvedeno jen izolovaně IČO žalované, ze kterého nelze dovodit žádný závěr o vlastnictví ani provozování vozidla, pojistníkem je označené fyzická osoba, pojištění cizího rizika není výjimečné. V dané věci je to tedy žalobkyně, kterou stíhá důkazní břemeno k tvrzení o vlastnictví či provozování vozidla žalovanou v předmětném období. 4. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně své tvrzení o vlastnictví vozidla žalovanou opírá pouze o pojistnou smlouvu [číslo] záznamem o jednání s klientem od pojišťovny [právnická osoba] V záznamu o jednání je jako pojistník uveden [jméno] [příjmení], pojištěné vozidlo – Škoda Fabia, [registrační značka], [příjmení] [anonymizováno]. Současně je zde uvedeno nejdříve rodné číslo, následně i [IČO], což je IČO žalované (prokázáno: pojistnou smlouvou [číslo] záznamem z jednání s klientem k pojistné smlouvě [číslo]). Dále bylo prokázáno, že žalobkyně opakovaně žalovanou vyzvala k úhradě příspěvku nepojištěného vozidla a upomínky zaslala na adresu žalované (prokázáno: výzvou k úhradě ze dne [datum], upomínkou k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne [datum], upomínkou II k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne [datum]). Žalovaná byla k zaplacení žalobkyní vyzvána i předžalobní upomínkou (prokázáno: předžalobní upomínkou včetně podacího lístku ze dne [datum]). 5. K jednotlivým výzvám a upomínkám žalovaná opakovaně upozorňovala žalobkyni, že není majitelem ani provozovatelem předmětného vozidla. Nejprve byl žalobkyni zaslán nesouhlas s výzvou k úhradě do garančního fondu ČKP, ve kterém žalovaná uvedla, že není vlastníkem ani provozovatelem vozidla, pouze uhradila povinné ručení (prokázáno: nesouhlasem ze dne [datum]). K zaslanému nesouhlasu bylo ze strany žalobkyně reagováno přípisem ze dne [datum], kterým bylo sděleno, že již nelze uplatnit námitku neprovozování a žalovaná byla opět vyzvána k úhradě dlužné částky (prokázáno: informací o stavu případu příspěvku od garančního fondu ČKP ze dne [datum]). Následně rozsáhlou emailovou komunikací opětovně sdělovala, že vozidlo nikdy nekoupila a nestala se ani jejím vlastníkem či provozovatelem, což může doložit účetnictvím a výpisem z evidence vozidle k silniční dani, že osobu vlastníka nezná (prokázáno: emailovou komunikací ze dne [datum], [datum], [datum], [datum]). Svá tvrzení doložila i přiznáním k dani silniční za kalendářní rok 2019, ze kterého je evidentní, že předmětné vozidlo [registrační značka] nebylo zahrnuto do účetnictví (prokázáno: přiznáním k dani silniční za kalendářní rok 2019). Návrh na provedení důkazu daňovými přiznáními za další roky bylo pro nadbytečnost zamítnut, neboť se nejedná o zažalované období. 6. V řízení bylo dále prokázáno, že dle výpisu z evidence motorových vozidel z přehledu provozovatelů i přehledu vlastníků nebyla žalovaná nikdy uvedena jako vlastník či provozovatel vozidla [registrační značka], [příjmení] [anonymizováno] (prokázáno: výpisy z evidence motorových vozidel). 7. Po právní stránce soud postupoval dle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), dle něhož vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 zákona, tj. mít sjednané pojištění odpovědnosti. Dle § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 zákona je pak osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle ust. § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, činí denní sazba příspěvku za osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru od 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně částku [částka]. Dle § 2a vyhlášky výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí částku [částka]. Dle ust. § 4 odst. 6 zákona povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] podle odstavce 4 zaniká, pokud [anonymizováno] do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se [anonymizováno] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. 8. Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že žalobě tak, jak byla podána, nelze vyhovět, proto rozhodl, jak uvedenou výroku. V řízení se žalobkyni nepodařilo prokázat, že žalovaná byla v předmětném období vlastníkem či provozovatelem vozidla, ke kterému nebylo uzavřeno zákonné pojištění odpovědnosti za škodu. Je s podivem, že se žalobkyně nadále domáhá svého nároku pouze na základě sjednané pojistné smlouvy, případně úhrady pojištění, byť již před podáním návrhu jí postoj žalované byl znám, a žádné další důkazy pro svá tvrzení soudu nepředložila a musela si být vědoma, že žalovaná nikdy nebyla v registru vozidel zapsána, ani vozidlo nebylo vedeno„ v převodu“, osobu, od níž mělo být vozidlo koupeno, žalobkyně nikdy neuvedla. Izolovaně skutečnost, že je žalovaná pojistníkem, ač v tomto případě jím evidentně byla fyzická osoba (nerozhodno, zda šlo o jednatele žalované), o provozování ani vlastnictví k vozidlu nesvědčí. Tento závěr potvrzuje i výpis z registru vozidel spolu s příslušnou částí účetnictví žalované. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalované je plátcem této daně. Konkrétně má žalovaná nárok na náhradu částky: o) Advokát žalované učinil v řízení celkem čtyři úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), 2x vyjádření (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), 1 x účast na jednání soudu (§ 11 odst. 1 písm. g/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za tyto úkony právní služby činí 4 x [část