14 C 70/2023-25 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 31. 8. 2022 domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 18. 3. 2022 smlouvu o smlouvě budoucí kupní, na jejímž základě žalovaná převzala do užívání nemovitosti žalobce zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro obec Žleby a zavázala se žalobci platit měsíčně zálohu za úhradu základní kupní ceny nejméně ve výši 35 000 Kč a jednou ročně kompenzaci ztráty hodnoty peněz. Zároveň se účastníci zavázali, že poté, co žalovaná uhradí žalobci prostřednictvím záloh celou kupní cenu ve výši 4 000 000 Kč a všechny částky kompenzující ztrátu hodnoty peněz, uzavřou kupní smlouvu, kterou žalobce na žalovanou uvedené nemovitosti převede. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou druhé zálohy na kupní cenu, dále do domu nastěhovala nepřiměřený počet osob a začala na domě [adresa] provádět bez souhlasu žalobce stavební úpravy a deponovat na pozemcích stavební materiál apod. Účastníci dohodou dne 27. 5. 2022 dohodu ukončili smlouvu o smlouvě budoucí. Žalovaná se zavázala předat nemovitosti zpět žalobci do 31. 5. 2022, a to ve stavu, v jakém je převzala. Pro případ prodlení s předáním nemovitostí se žalovaná zavázala zaplatit žalobci smluvní pokutu 1 000 Kč za každý den prodlení, se splatností jednotlivých pokut vždy ke kalendářnímu dni následujícímu po dni, kdy na pokutu vznikl žalobci nárok. Žalovaná do 5. 8. 2022 nemovitosti žalobci nepředala a nijak jej ani nekontaktovala. Žalobce žalovanou vyzval dopisem ze dne 5. 8. 2022 k úhradě splatné smluvní pokuty za období 1. 6. 2022 – 4. 8. 2022 ve výši 65 000 Kč do 20. 8. 2022. Výzva se žalobci vrátila s tím, že se žalovaná odstěhovala. Žalobce marně vyzval žalovanou k úhradě smluvní pokuty ještě předžalobní výzvou ze dne 20. 8. 2022, a to na stejnou adresu, neboť jinou adresou nedisponoval a ve smlouvě o ukončení smlouvy o smlouvě budoucí byla tato adresa – [ulice a číslo], [PSČ] [obec] – označena jako adresa trvalého pobytu žalované. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas v podání ze dne 31. 3. 2023. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav: 5. Účastníci dne 27. 5. 2022 uzavřeli dohodu o ukončení smlouvy o smlouvě budoucí kupní. Ve smlouvě se žalovaná zavázala do 31. 5. 2022 vyklidit a odevzdat žalobci jí užívané nemovitosti vedené na listu vlastnictví [číslo] pro obec Žleby. Pro případ prodlení s uvedenou povinností se dále zavázala zaplatit žalobci smluvní pokutu 1 000 Kč za každý den prodlení se splatností jednotlivých pokut vždy následující kalendářní den poté, co na ně žalobci vzniklo právo (prokázáno dohodou o ukončení smlouvy o smlouvě budoucí kupní ze dne 27. 5. 2022). Žalobce vyzval žalovanou k úhradě smluvní pokuty za období 1. 6. 2022 – 4. 8. 2022 ve výši 65 000 Kč dopisem ze dne 5. 8. 2022 se splatností dne 20. 8. 2022 (prokázáno výzvou k úhradě smluvní pokuty ze dne 5. 8. 2022 včetně podacího lístku a dodejky). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 1746 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1981 o.z. stranám je na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Účastníci si platně sjednali ukončení svého předchozího závazku dohodou, přičemž pro případ porušení povinnosti předat užívané nemovitosti žalobci do 31. 5. 2022 byla dále žalovaná zavázána k úhradě smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení. S ohledem na zajišťovanou povinnost, tj. předání nemovitostí ve vlastnictví žalobce a t. č. užívaných žalovanou, které byly ve smlouvě oceněny na 4 000 000 Kč, soud sjednanou výši smluvní pokuty nepovažuje za nepřiměřenou. Uvedená smluvní pokuta dosahuje výše 0,025 % denně, přičemž judikatura opakovaně dovozuje přiměřenost smluvní pokuty v poměru k zajišťované povinnosti do obecné výše 0,5 % denně z dlužné částky, příp. hodnoty zajišťované povinnosti (k tomu více viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005, či rozsudek NS ČR ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4986/2009). Současná (žalovaná) výše smluvní pokuty je však pouze následkem dlouhodobého neplnění zajišťované povinnosti žalovanou; jinými slovy, je následkem dlouhodobého navyšování jinak přiměřené denní sazby smluvní pokuty v důsledku nepřetržitého prodlení žalované, což v žádném případě nelze považovat za nepřiměřenou smluvní pokutu (k tomu srov. rozsudek NS ČR ze dne 21. 10. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2757/2019). Soud nadto ještě podotýká, že i končenou výši smluvní pokuty v podobě zažalované částky lze stěží shledat nepřiměřenou, když dosahuje pouze výše 1,625 % z hodnoty nemovitostí (dle smluvního ocenění), jež měly být žalobci řádně předány. 8. Za shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobce, jak byl žalobou uplatněn, je dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Žalobce má nárok na zaplacení žalované částky ve výši 65 000 Kč včetně požadovaného úroku z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.). Lhůta k plnění byla určena standardní podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 2 600 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 3 700 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 2 520 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 17 120 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.