14 C 94/2023-21 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal zaplacení 11 996 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 696 Kč od 23. 3. 2022 do zaplacení jakožto příspěvku do garančního fondu žalobce (dále jen„ příspěvek“) za nákladní automobil jiný než podle § 2 písm. r) vyhlášky č. 205/1999 Sb. s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód], provozovaný od dne 1. 2. 2021 do 16. 6. 2021, tedy po dobu 136 dní, bez pojištění odpovědnosti. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je ukrajinský občan. Soud zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle čl. 48 odst. 5 smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech vyhlášené jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 123/2002 Sb. m. s. mají pravomoc předmětnou věc projednat a rozhodnout české soudy, neboť žalovaný má na území ČR bydliště. Rozhodným ve věci je podle čl. 48 odst. 2 výše uvedené smlouvy právo české. Žalovaný měla v době zahájení řízení v projednávané věci bydliště na území České republiky, a proto je podle čl. 4 odst. 1 a čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky, a to bez zřetele na státní příslušnost žalované. Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou zveřejněnou pod č. 123/2002 Sb.m.s. neupravuje – s výjimkou odpovědnosti za škodu – mezinárodní soudní příslušnost ve věcech mimosmluvních závazků, a proto na projednávanou věc nedopadá. 4. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), žalobce s uvedeným postupem vyjádřil souhlas již v podaném návrhu. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 5. Ohledně skutkového stavu dospěl soud na základě předložených listin k závěru, že žalovaný byl v období od 1. 2. 2021 do 16. 6. 2021 vlastníkem nákladního automobilu jiného než podle § 2 písm. r) vyhlášky č. 205/1999 Sb. s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód] (prokázáno výpisem z registru silničních vozidel). K tomuto vozidlu, ač bylo vedeno dle registru vozidel jako provozované, nebylo sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce opakovaně žalovaného vyzval k úhradě příspěvku nepojištěných, ten však nijak nereagoval a neuhradil na pohledávku ničeho (prokázáno výzvou k úhradě ze dne 6. 1. 2022, upomínkou ze dne 13. 4. 2022). Žalovaný byl řádnou předžalobní upomínkou vyzván k plnění i právním zástupcem žalobce (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 25. 8. 2022 vč. podacího archu). 6. V posuzovaném případě žalovaný jakožto vlastník shora specifikovaného motorového vozidla provozoval toto vozidlo v období od 1. 2. 2021 do 16. 6. 2021 bez pojištění odpovědnosti, čímž porušil svou povinnost dle ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), tj. povinnost pojištění odpovědnosti vozidla. V souvislosti s porušením uvedené povinnosti vznikl žalobci vůči žalovanému nárok na úhradu příspěvku, jehož výše se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla povinnost porušována, a výše denní sazby podle druhu vozidla (§ 4 odst. 1, 3 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., dále jen„ vyhláška č. 205/1999 Sb.“). V posuzovaném případě nebylo vozidlo pojištěno celkem 136 dní, výše denní sazby příspěvku u tohoto vozidla činí 86 Kč. Výše příspěvku tak činí 11 696 Kč. Dále žalobci vznikl nárok na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč za každou výzvu k úhradě (každé období porušování), tj. v posuzovaném případě na částku 300 Kč (§ 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.). V posuzovaném případě činí tedy celková výše příspěvku 11 696 Kč, náklady na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek 300 Kč. S ohledem na shora uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Úrok z prodlení přiznal soud žalobci zákonný ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 800 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.