15 C 63/2023-23 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně, která je ze zákona příjemcem příspěvku placeného vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s tím, že žalovaný byl v období od 19. 7. 2019 do 31. 10. 2019 a od 1. 11. 2019 do 10. 5. 2020 vlastníkem vozidla [registrační značka], VIN: [číslo], se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, bez sjednaného povinného pojištění. Z tohoto titulu je tak povinen žalobkyni zaplatit příspěvek ve výši 35 Kč za jeden den provozu dle ust. § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tj. 297 x 35 Kč, tedy celkem 23 725 Kč) a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. za každý jednotlivý nárok ve výši 600 Kč (2 x 300). Žalovaný byl k zaplacení žalobkyní vyzván, na pohledávku však neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav. 3. Žalovaný byl v období od 19. 7. 2019 do 31. 10. 2019 a od 1. 11. 2019 do 10. 5. 2020 vlastníkem vozidla [registrační značka], VIN: [číslo], se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3 (prokázáno výpisem o zjištěném vozidle), bez sjednaného povinného pojištění, ke kterému nebylo sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně opakovaně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku nepojištěných a upomínku zaslala na adresu žalovaného, žalovaný dosud neuhradil ničeho (prokázáno výzvami k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP, upomínkami o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 30. 11. 2022, 2. 1. 2023 a 7. 1. 2023, výzvami k zaplacení TARAKAN ze dne 30. 1. 2023 a výzvami k úhradě ze dne 26. 3. 2020 a 9. 9. 2020). Z předžalobních výzev ze dne 28. 3. 2023 bylo prokázáno, že byl žalovaný k úhradě dlužné částky upomínán, aniž by na výzvy jakkoli reagoval. 4. Po právní stránce soud postupoval dle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ Zákon“), dle něhož vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 zákona, tj. mít sjednané pojištění odpovědnosti. Dle § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 zákona je pak osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle ust. § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Dle § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ Vyhláška“), činí denní sazba příspěvku za osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru o nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3 včetně částku 35 Kč. Dle § 2a vyhlášky výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí částku 300 Kč. Dle ust. § 4 odst. 6 zákona povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. 5. Skutečnosti rozhodné pro aplikaci § 4 zákona byly dostatečně prokázány výzvou k úhradě zákonného příspěvku, v níž jsou inkorporovány údaje z Centrálního registru vozidel vedeného Ministerstvem dopravy a evidence pojistných smluv vedené žalobkyní, jak to předpokládá § 15 odst. 3 zákona. Vzhledem k tomu, že žalovaný správnost tohoto důkazního prostředku nikterak nezpochybnil, a to ani v rovině tvrzení, natož pak důkazními návrhy směřujícími k vyvrácení správnosti údajů uvedených ve výzvě, nevyvstala v řízení potřeba vyzývat žalobkyni k označení dalších důkazních prostředků na podporu jejích tvrzení. Výše denní sazby uplatněná v žalobě odpovídá § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 205/1999 Sb. Ze shora uvedeného bylo prokázáno, že žalovaný byl v předmětném období vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, ke kterému nebylo uzavřeno zákonné pojištění odpovědnosti za škodu, je tak povinen uhradit zákonný příspěvek nepojištěných žalobkyni a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Protože žalovaný nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. O příslušenství rozhodl soud podle ustanovení § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 6. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, dále pak advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby, a sice převzetí a přípravu zastoupení (dle § 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), výzvu k plnění (dle § 11 odst. 1 písm. d/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), návrh ve věci samé (dle § 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), přičemž mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) a 252 Kč jako náhrada za 21% DPH z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.