18 C 329/2022-24 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 13 289,64 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] jejichž nedílnou součástí byly Všeobecné podmínky společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] a Ceník tarifů a služeb. Na základě smluv se žalobce zavázal poskytovat žalované služby elektronických komunikací a související služby v rozsahu, který si smluvní strany sjednaly, a žalovaná se zavázala mu za tyto služby řádně platit vyúčtované ceny. Žalovaná porušila své povinnosti, když přestala za poskytnuté služby platit vyúčtované ceny a dluží tak žalobci zažalovanou částku sestávající z neuhrazených služeb třetích a doúčtované podmíněné slevy na zařízení. Žalovaná svůj dluh dosud neuhradila, ačkoliv k tomu byla žalobcem vyzvána předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“) a rozhodl věc bez nařízení jednání. Žalobce k výzvě soudu projevil s tímto postupem souhlas. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, proto má soud za to, že s daným postupem souhlasí a nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 5. Účastníci uzavřeli účastnické smlouvy, a to dne 7. 8. 2020 smlouvu [číslo] pro tel. [číslo] dne 15. 9. 2020 smlouvu [číslo] pro tel. [číslo] dne 22. 9. 2020 smlouvu [číslo] pro tel. [číslo] Součástí smlouvy [číslo] bylo ujednání o koupi zařízení Xiaomi Redmi 7A 32GB – Modrý, IMEI [číslo], za cenu 2 899 Kč, na které byla žalované poskytnuta podmíněná sleva 2 000 Kč. Vyúčtováním [číslo] ze dne 20. 9. 2020 za období od 20. 8. 2020 do 19. 9. 2020 se splatností dne 4. 10. 2020 vyúčtoval žalobce žalované mj. částky 1 468,56 Kč ([doklad]), 9 Kč (poplatek za [doklad]), 348 Kč (SMS platba) a 49 Kč (pojištění pro jistotu). Vyúčtováním [číslo] ze dne 20. 10. 2020 za období od 20. 9. 2020 do 19. 10. 2020 se splatností dne 3. 11. 2020 vyúčtoval žalobce žalované mj. částky 1 958,08 Kč ([doklad]), 12 Kč (poplatek za [doklad]), 1 337 Kč (SMS na speciálně zpoplatněná čísla), 752 Kč (SMS platba) a 49 Kč (pojištění pro jistotu). Vyúčtováním [číslo] ze dne 20. 11. 2020 za období od 20. 10. 2020 do 19. 11. 2020 se splatností dne 4. 12. 2020 vyúčtoval žalobce žalované mj. částky 124,58 Kč ([doklad]), 4 692 Kč (SMS na speciálně zpoplatněná čísla), 443 Kč (SMS platba) a 47,42 Kč (pojištění pro jistotu). Dopisem ze dne 18. 10. 2021 vypověděl žalobce účastnické smlouvy uzavřené se žalovanou z důvodu přetrvávajícího neplnění závazků z daných smluv ze strany žalované. Vrubopisem [číslo] ze dne 7. 12. 2021 se splatností dne 21. 12. 2021 doúčtoval žalobce žalované částku 2 000 Kč, která představuje poskytnutou podmíněnou slevu na koncové zařízení IMEI/výrobn [číslo] na níž žalovaná porušením smluvních podmínek ztratila nárok. Jelikož žalovaná výše uvedené položky v jednotlivých vyúčtováních neuhradila, byla k jejich zaplacení vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 21. 3. 2022. 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že v souladu s ust. § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických telekomunikacích, v platném znění, uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací. 7. Dále ohledně koncového zařízení účastníci uzavřeli kupní smlouvu podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“). Dle § 2079 odst. 1 o.z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 8. V této věci je dána pravomoc soudu a nikoliv Českého telekomunikačního úřadu, který podle § 129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě (viz např. usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2010, sp. zn. Konf 99 /2009, ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. Konf 4/2011, ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. Konf 10 /2013). Služby třetích stran odpovídají tzv. službám obsahu ve smyslu § 2 písm. n) zákona číslo 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, které dle stejného ustanovení nejsou službami elektronických komunikací. 9. Co se týká požadované ceny za koupi zařízení, soud posoudil vztah mezi účastníky jako závazek z kupní smlouvy. Je proto dána pravomoc soudu (§ 7 odst. 1 o.s.ř.), neboť prodej zařízení, které slouží k využívání služeb elektronických komunikací, nepředstavuje samotné poskytování služeb elektronických komunikací. Na tom nic nemění skutečnost, že ujednání o koupi bylo obsaženo v účastnické smlouvě o poskytování elektronických komunikací. Žalovaná byla tedy povinna dle smlouvy zaplatit žalobci sjednanou kupní cenu zařízení. Strany se dohodly na slevě na koncovém zařízení, která byla podmíněna dobou trvání smlouvy a příslušného tarifu v trvání 24 měsíců od podpisu smlouvy. Nebude-li dodržena sjednaná doba trvání, byla žalovaná povinna poskytnutou podmíněnou slevu žalobci vrátit. 10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a z tohoto důvodu žalobě vyhověl. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaná na zažalovanou částku něčeho uhradila. Tím, že žalovaná dlužné částky (jednotlivé faktury) nezaplatila v termínech splatnosti, dostala se tak dny následujícími po dnech splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud žalobci zákonný ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, jak žalobce požadoval. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup. 11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrada za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Soud přiznal náklady dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu („a.t.“), neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu: -) 800 Kč (zaplacený soudní poplatek), -) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ a.t.), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.t.). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby do podání návrhu činí 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 a.t.). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ a.t.). -) 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.