20 C 19/2023-20 — Okresní soud v Kolíně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 209 Kč se zákonným úrokem z prodlení s tvrzením, že žalovaný byl v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále pouze„ vozidlo“). Pro uvedené období neměl k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Požadovaná částka se skládá z příspěvku ve výši 6 175 Kč za období od [datum] do [datum] a ve výši 6 034 Kč za období od [datum] do [datum] dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. a ze dvou poplatků spojených s mimosoudním uplatněním práva po 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena. 3. Po skutkové stránce dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žalovaný byl v období od [datum] do [datum] a v období od [datum] do [datum] provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], ke kterému nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně opakovaně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku nepojištěných a rovněž zaslala upomínku na adresu žalovaného. Ten však nijak nereagoval a do dne podání žaloby neuhradil ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), dle něhož vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 zákona, tj. mít sjednané pojištění odpovědnosti. Dle § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 zákona je pak osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Dle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon [číslo] Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, činí denní sazba příspěvku za osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 800 cm3 včetně částku 47 Kč. Dle § 2a vyhlášky výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí částku 300 Kč. Dle § 4 odst. 6 zákona povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. 5. Skutečnosti rozhodné pro aplikaci § 4 zákona byly dostatečně prokázány výzvou k úhradě zákonného příspěvku, v níž jsou inkorporovány údaje z Centrálního registru vozidel vedeného Ministerstvem dopravy a evidence pojistných smluv vedené žalobkyní, jak to předpokládá § 15 odst. 3 zákona. Vzhledem k tomu, že žalovaný správnost tohoto stěžejního důkazního prostředku nikterak nezpochybnil (a to ani v rovině tvrzení, natož pak důkazními návrhy směřujícími k vyvrácení správnosti údajů uvedených ve výzvě), nevyvstala v řízení potřeba vyzývat žalobkyni k označení dalších důkazních prostředků na podporu jejích tvrzení. Výše denní sazby uplatněná v žalobě odpovídá § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. 6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Příspěvek ve výši 6 175 Kč za období od [datum] do [datum] byl splatný do [datum], od [datum] je žalovaný v prodlení, příspěvek ve výši 6 034 Kč za období od [datum] do [datum] byl splatný dne [datum] a od [datum] je žalovaný v prodlení a žalobkyně má nárok na úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), žádné takové jí však v této věci nevznikly. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně v jiném dříve zahájeném řízení požadovala po žalovaném příspěvek za provozování uvedeného vozidla bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla období od [datum] do [datum rozhodnutí] (sp. zn. [spisová značka]). Nynější nárok tedy mohla uplatnit již v předchozím řízení. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 8. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvod k jejímu prodloužení.