7 C 215/2023-17 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně, která je ze zákona příjemcem příspěvku placeného vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 19 805 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný byl dle registru silničních vozidel v obdobích od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] vlastníkem nebo provozovatelem osobního automobilu [registrační značka], [VIN kód], se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, bez sjednaného povinného pojištění odpovědnosti. Z tohoto titulu je tak povinen žalobkyni zaplatit příspěvek ve výši 65 Kč za jeden den provozu bez pojištění dle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 z. č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve výši 300 Kč. Žalovaný byl k zaplacení dlužných částek vyzván předžalobními upomínkami, nijak však nereagoval a na pohledávky neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, přičemž zjistil, že žalobkyně opakovaně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku nepojištěných ve výši 6 045 Kč, 4 930 Kč a 7 930 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 3 x 300 Kč, neboť zjistila, že vozidlo - osobní automobil [registrační značka], [VIN kód], se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, jehož vlastníkem nebo provozovatelem je žalovaný, bylo v obdobích od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] provozováno bez sjednaného povinného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (prokázáno výzvami k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dnů [datum], [datum], [datum]; upomínkami o úhradu nedoplatku příspěvku ze dnů [datum], [datum], [datum]). Žalobkyně rovněž zaslala předžalobní upomínky na adresu žalovaného, ten však nijak nereagoval a neuhradil ničeho (prokázáno předžalobními upomínkami ze dnů [datum], [datum], [datum] včetně dokladů o odeslání). 5. Po právní stránce soud postupoval dle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), dle něhož vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 zákona, tj. mít sjednané pojištění odpovědnosti. Dle § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 zákona je pak osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle ust. § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financi č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, činí denní sazba příspěvku za osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně částku 65 Kč. Dle § 2a vyhlášky výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí částku 300 Kč. 6. Za shora uvedeného, kdy bylo prokázáno, že žalovaný byl dle registru silničních vozidel v předmětných obdobích vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, ke kterému nebylo uzavřeno zákonné pojištění odpovědnosti za škodu, je tak povinen uhradit žalobkyni zákonný příspěvek nepojištěných (6 045 Kč, 4 930 Kč, 7 930 Kč při denní sazbě 65 Kč) a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (3 x 300 Kč). Proto soud žalobě vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Protože žalovaný nezaplatil dlužné částky v termínech splatnosti, dostal se tak dny následujícími po dnech splatnosti do prodlení. O příslušenství rozhodl soud podle ust. § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrada za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. 8. Náklady žalobkyně v tomto případě představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč; advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a.t.“), předžalobní výzva, návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.t.), přičemž mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 a.t.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ a.t.) a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř. činí 252 Kč. 9. Celkem tak má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).