14 C 30/2024-10 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 22. 1. 2024 domáhala zrušení vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni s tím, že žalovaný platí žalobkyni výživné na základě rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 8. 10. 2012, č. j. , spisová značka, , ve výši 2 900 Kč měsíčně. Žalobkyně k 31. 1. 2024 ukončila studium a dne 24. 1. 2024 nastoupila do zaměstnání.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:4. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 8. 10. 2012, č. j. , spisová značka, , byla schválena dohoda rodičů žalobkyně, dle níž se žalovaný (otec žalobkyně) zavázal přispívat na výživu žalobkyně částkou 2 900 Kč měsíčně (prokázáno uvedeným rozsudkem). Žalobkyně dne 31. 1. 2024 ukončila školní docházku, od 24. 1. 2024 nastoupila do práce. Přiznané výživné bylo vymáháno exekučně (prokázáno účastnickým výslechem žalobkyně).5. Podle § 911 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.6. Bylo postaveno najisto, že žalobkyně dobrovolně ukončila studium na vysoké škole a nastoupila do práce, čímž nabyla schopnost sama se živit. Sama podala návrh na zrušení vyživovací povinnosti žalovaným zejména z toho důvodu, že výživné bylo vymáháno exekučně. Soud tak důvodně podané žalobě vyhověl a rozhodl o zániku vyživovací povinnosti.7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně náhradu nákladů řízení nepožadovala.