15 C 27/2024-17 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky 22 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení s tím, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, jako původní věřitelka, uzavřela s žalovanou dne 25. 8. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla tentýž den žalované úvěr ve výši 22 000 Kč na bankovní účet žalované. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 25. 8. 2023, avšak žalovaná do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalobkyně požaduje zaplatit částku 22 000 Kč jakožto dlužnou jistinu a dále zákonný úrok z prodlení. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 8. 2. 2023, žalobkyně požaduje úrok z prodlení od 25. 8. 2023. Žalovaná ani přes výzvu dlužnou částku neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, se účastníci nevyjádřili, proto má soud za to, že nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 8. 2020 má soud za prokázané, že tato smlouva mezi původním věřitelem společností , právnická osoba, , IČO , IČO, a žalovanou byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku (odesláním potvrzovacího kódu na telefonní číslo žalované). Částka jistiny úvěru byla 22 000 Kč, délka splatnosti půjčky činila 1 094 dnů, konkrétně datum splatnosti bylo určeno na den 25. 8. 2023. Celkem měla žalovaná splatit částku 119 194,19 Kč. Z potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že dne 25. 8. 2020 odešla z účtu společnosti , právnická osoba, , na účet žalované č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, platba ve výši 22 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 17. 1. 2023 má soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, na straně postupitele a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , na straně postupníka došlo k postoupení pohledávky za žalovanou. Ze smlouvy postoupení pohledávek uzavřené dne 17. 1. 2023 má soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, ., na straně postupitele byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo postupování pohledávek postupitele na žalobkyni. Ze seznamu postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že jednou z postoupených pohledávek byla i pohledávka za žalovanou z uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve výši 22 000 Kč. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 2. 2023, která byla žalované odeslána tentýž den, jak vyplývá z předloženého podacího lístku , právnická osoba, ., má soud za prokázané, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou z titulu uzavřené smlouvy o úvěru k uhrazení dluhu v celkové částce 54 796,95 Kč do tří dnů na uvedený bankovní účet.6. Ohledně skutkového stavu soud dospěl k závěru, že dne 25. 8. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , a žalovaná uzavřely distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru a ten samý den právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na bankovní účet žalované částku ve výši 22 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 1. 2023 pak , právnická osoba, , pohledávku na její vrácení postoupila společnosti , právnická osoba, ., která ji na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 1. 2023 dále postoupila žalobkyni. Dopisem ze dne 8. 2. 2023 žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci. Tuto výzvu žalované odeslala týž den.7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle § 2991 o. z. tak, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Vzhledem k tomu, že žalované bylo právním předchůdcem žalobkyně plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.)., žalobkyně sama svůj nárok takto právně hodnotila, nebylo třeba se blíže zabývat otázkou zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti. Pohledávka byla řádně postoupena právním předchůdcem žalobkyně na žalobkyni, žalobkyně tak má nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 22 000 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.). Na základě všeho doposud uvedeného soud důvodně podané žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil jako standardní třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), když k jejímu prodloužení neshledal důvod.12. Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013). Přitom použil § 14b advokátního tarifu, jehož účelem je vystihnout zvláštní okolnosti nákladových poměrů při podání formulářové žaloby, neboť v projednávané věci bylo řízení zahájeno žalobou zjevně založenou na vyplnění předem připraveného vzoru o jednotlivé skutkové okolnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 2012, pod č. 68/2012). Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč na jistině.13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky 880 Kč za zaplacený soudní poplatek, dále pak advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby, a sice převzetí a přípravu zastoupení (dle § 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), výzvu k plnění (dle § 11 odst. 1 písm. d/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), návrh ve věci samé (dle § 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), přičemž mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu) a 437 Kč jako náhrada za 21% DPH z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 517 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).14. Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.