17 C 274/2024-52 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, uzavřely dne , datum, smlouvu úvěru, na základě které byly žalované na její účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, . Před uzavřením smlouvy věřitelka prověřovala úvěruschopnost žalované ověřením v registrech a databázích, ověřila závazky žalované, kontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů. Žalovaná se zavázala vrátit smluvnímu věřiteli úvěr splácet v pravidelných splátkách. Žalovaná však splátky nesplácela řádně a včas, věřitelka ke dni , datum, úvěr zesplatnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi původním věřitelem , právnická osoba, a žalobkyní došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno. Do doby postoupení pohledávky žalovaná splatila , částka, , později již ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z osobních podmínek smlouvy o úvěru ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, smlouvu prostřednictvím webového formuláře z účtu na www.creditea.cz, na základě které tento věřitel poskytl žalované částku , částka, , z formuláře pro standardní informace má soud za prokázané, že žalované byly poskytnuty předsmluvní informace. Ze smluvních podmínek má soud za prokázané, že pro případ porušení platebních povinností ze strany žalované si strany dohodly právo věřitelky požadovat splacení úvěru v plné výši. Z kopie občanského průkazu žalované má soud za prokázané, že žalovaná poskytla věřitelce své osobní údaje. Z výpisu z účtu žalované ze září 2022 soud zjistil, že žalované byla vyplacená zápůjčka od , právnická osoba, . v částce , částka, , žalovaná měla příjem od základní školy ve výši , částka, , dále na její účet přišla platba , částka, , platila splátku „Raiffeisen“ , částka, , vkládala na spoření „Raiffeisen“ , částka, , poté další inkaso úvěru v částce , částka, označené anuita, splátku úvěru ve výši , částka, a další několika tisícové odchozí částky, přičemž z dále provedených výpisů je zjištěno, že mezi opakované patří částky , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , které se objevily minimálně ve dvou ze tří poskytnutých výpisů se stejnými údaji. Z výpisu z účtu žalované z října 2022 má soud za prokázané, že měla příjem ze základní školy , částka, , neoznačený příjem , částka, a , částka, , opakují se splátky úvěru a výše uvedené pravidelné platby. Z výpisu z účtu žalované za listopad 2022 má soud za prokázané, že žalovaná měla příjem ze základní školy , částka, , měsíční splátku úvěru , částka, a další pravidelné platby výše uvedené, zůstatek byl na konci měsíce , částka, . Z potvrzení o provedení transakce má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně poukázala na účet žalované částku , částka, . Z výpisu z úvěrového účtu má soud za prokázané, že žalovaná provedla splátky v částkách , částka, , , částka, a , částka, , úvěr byl zesplatněn k , datum, . Z výzvy ze dne , datum, má soud za prokázané upomínání žalované. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu pohledávek má soud za prokázané, že tyto pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni a z dopisu ze dne , datum, a podacího lístku má soud za prokázané, že tato skutečnost byla žalované oznámena a žalovaná vyzvána k uhrazení celé pohledávky žalobkyni. Předžalobní výzva s podacím lístkem dokládá další upomínání žalované.4. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k závěru, že , právnická osoba, a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, žalovaná čerpala částku , částka, na svůj účet. Strany si dohodly pravidelné splátky, ujednaly si, že pokud žalovaná poruší platební povinnosti, má věřitelka právo úvěr zesplatnit. Předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované zhodnocením pohybů na jejím účtu u peněžního ústavu. Žalovaná splatila celkem , částka, . Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno a žalovaná byla vyzývána k zaplacení.5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně (předtím i předchůdkyně žalobkyně) je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o.z., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o.z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem podle § 1810 a násl. o.z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o.z. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 věta prvá tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , soud zjišťoval, jakým způsobem prověřila předchůdkyně žalobkyně jako věřitel schopnost žalované úvěr splácet. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti věřitelem ex offo, když tuto povinnost má soud i bez návrhu žalované, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě si předchůdkyně žalobkyně obstarala podklady od dlužnice, její výpisy z účtu za tři předcházející měsíce. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost spotřebitele, vyžádat si i doklady od třetích osob a dále je povinen v případě pochybností dále ověřovat. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s dostatečnou odbornou péčí a po přezkoumání předložených výpisů z účtů měla m